Jakub Josef Dominik Malý

* 4. 8. 1811 Praha

† 7. 3. 1885 Praha

Narodil se v měšťanské rodině. Absolvoval pražské Akademické gymnázium a pak FF a PF v Praze. Zprostředkovaně prošel vlivem I. Cornovy, B. Bolzana a J. Jungmanna. Pohyboval se v obrozeneckých vlasteneckých a literárních kruzích jako vychovatel ve šlechtických rodinách a novinář. Jako student publikoval v časopisech Čechoslav, Jindy a nyní, později ve Včele, Květech, Světozoru, Hlasech vlastenců, Ost und West, Panorama des Universums, Obzoru, Živě, Poutníku od Otavy, Constitutionelles Blatt aus Böhmen, Slavische Zeitung, Národních novinách, ČČM aj. Za studentských let používal pseudonym Budislav, později Václav Pravda nebo šifru K. Z jeho rozsáhlé literární, literárněvědné, literárněkritické a překladatelské činnosti je nejvýznamnější překlad 11 Shakespearových děl. Překládal však i z němčiny, polštiny a francouzštiny (např. práci A. Thierse o vlastnictví). Patřil spíše ke konzervativnímu křídlu tehdejšího literárního života. V l. 1835–44 a 1845–47 vydával Bibliotéku zábavného čtení, 1840–43 časopis Dennice, v l. 1846–47 byl redaktorem Květů, v r. 1848 Poutníka a v l. 1851–52 Pražského prostonárodního listu. Přispíval do Jungmannova slovníku, kde působil i jako redaktor Doplňků, později byl spolupracovníkem Riegrova slovníku naučného a v l. 1859–74 jeho redaktorem. Po K. J. Erbenovi působil v musejním Sboru pro řeč a literaturu českou a byl korektorem Matice české. V ČČM uveřejňoval kritické přehledy české literatury i své filozofické pokusy.

Malého zajímalo především rozvíjející se národní uvědomění českého národa. V této souvislosti zdůrazňoval význam Rukopisů Královodvorského a Zelenohorského a Kollárovy Slávy dcery, nicméně jeho panslavismus byl brzděn nedůvěrou k Rusku. V revolučním roce 1848 byl členem Národního výboru. Stál na pozici českého historického práva a požadoval pro Čechy rovné postavení v rakouském soustátí. Ačkoli původně chápal revoluci 1848 jako především demokratické hnutí, tvrdil, že její porážka byla zaviněna rostoucí a zprvu uměle vzniknuvší nedůvěrou mezi Čechy a Němci. Později uvažoval i o možném osamostatnění českého státu. V práci Úvod k estetice (ČČM) požadoval vytvoření vlastní české filozofie, ne pouze kopírování cizích vzorů. Domníval se, že prameny k ní lze najít v lidové slovesnosti. Filozofii členil na logiku, estetiku a etiku, které se dále dělí na teoretickou a praktickou složku. V článku Oerstedův „Duch přírody“ a jeho význam (ČČM) referuje o práci dánského fyzika H. Ch. Oersteda a pozitivně hodnotí zejména jeho pokus smířit vědu a náboženství odkazem na zdroj věčných přírodních zákonů v Bohu.

Bibliografie:
◦ Národní české pohádky a pověsti, 1838;
◦ Spravedlivá kronika česká. Prostonárodní dějepis České země I–VII, 1844–45;
◦ Krátká mluvnice česká pro Čechy I–II, 1845–46;
◦ Příkladové české mluvy, 1846;
◦ Soustavný nástin slovesnosti, 1848;
◦ Napoleon Bonaparte I–II, 1848–49;
◦ Hraběte Lva Thuna úvahy o nynějších poměrech, hledíc zvláště k Čechám, 1848;
◦ Dějiny národu českého, 1849;
◦ Praktische tschechische Sprachlehre für Deutsche, 1851;
◦ Svět a jeho divy, 1851;
◦ František Ladislav Čelakovský, 1852;
◦ Amerika od času svého odkrytí až na nejnovější dobu I–VI, 1853–57 (I.–IV. sv. jsou překlady);
◦ Úvahy Čecha o novém zřízení Rakouska, 1861;
◦ Mezi vzkřísením, 1862;
◦ Politické zlomky, 1862;
◦ Vymožení Rudolfova majestátu od stavů českých roku 1609, 1862;
◦ Dějepis národu českého I–II, 1864;
◦ Ukázka frazeologie česko-německé a německo-české, 1868;
◦ Rukověť anglického jazyka, 1870;
◦ Vzpomínky a úvahy starého vlastence, 1870;
◦ Shakespeare a jeho dílo, 1872;
◦ Výbor z drobných spisů I–III, 1872–76;
◦ Soustátí severoamerické a jeho ústava, 1872;
◦ Stručný obraz jazyka českého, 1872;
◦ Anglická čítanka, 1872;
◦ Gedanken über Lösung der socialen Frage, 1873;
◦ Stručný všeobecný slovník věcný I–IX, 1873–85;
◦ Populární poučení o pravopise českém, 1877;
◦ Vlastenecký slovník historický, 1877;
◦ Život a působení Jiřího Melantricha z Aventina, 1880;
◦ Naše znovuzrození; přehled národního života českého za poslední půlstoletí I–VI, 1880–84;
◦ Amerika, 1882;
◦ Vzorný dopisovatel, 1892.

Časopisecké příspěvky:
◦ Ukázka ze spisu do tisku chystaného: Úplná soustava slovesnosti, ČČM 1844;
◦ Úvod k estetice, ČČM 1854;
◦ Oerstedův „Duch přírody“ a jeho význam, ČČM 1856.

Literatura:
◦ J. Vlček: Nové kapitoly z dějin literatury české, 1912;
◦ J. V. Frič: Paměti, 1957;
◦ Dějiny české literatury II, 1960.

ih