Jan Marcus Marci

* 13. 6. 1595 Lanškroun

† 10. 4. 1667 Praha

Také Marek Markův. Od r. 1601 žil v Litomyšli, latinskou školu vystudoval v l. 1608–12 v Jindřichově Hradci. Filozofii a teologii absolvoval na jezuitské univerzitě v Olomouci. V l. 1618–25 vystudoval lékařství v Praze. Po promoci se stal profesorem LF a fyzikem království Českého. R. 1658 se stal tělesným lékařem císaře Leopolda I. Stál na straně kardinála Harracha v jeho sporu s jezuity o univerzitu Karlovu. Při povýšení do stavu vladyckého a zemanského si zvolil přídomek "z Kronlandu" (Kronland – přesmyčka z Lanškroun). Na smrtelné posteli proklamoval vstup do jezuitského řádu. – Obr.: Medaile od ak. sochaře Z. Kolářského k 400. výročí narození J. M. M. (1995).

Byl experimentálním fyzikem, který se originálně zabýval problematikou kyvadla, rázu pružných těles i optikou světla. Jako lékař sledoval racionální výklad psychologických a psychiatrických jevů. Byl posledním přírodovědcem doby protireformace, který na základě experimentálně-senzualistických přístupů dokázal udržet úroveň, srovnatelnou s tehdejší hladinou světové vědy. Všechny své spisy vydal v Praze. Byl původním myslitelem, který dokázal vybočit od tradičního aristotelismu směrem k novoplatonismu, zdůrazňujícího význam tvořivých idejí při vzniku organismů. Byl "českým platonikem", který tvořivou sílu přiznával i formám. Jeho "ideae seminales" připomínají Leibnizovy monády. Ohlasy jeho myšlenek nalézáme i v panteismu Barucha Spinozy.

Bibliografie:
◦ Idearum operatritium idea, 1635;
◦ De proportione motus seu regula sphygmica ad celeritatem et tarditatem pulsuum, 1639;
◦ Thaumantias sive liber de arcu coelesti deque colorum apparentium natura, 1648, (reprint Cimelia pragensia 3, 1968);
◦ De proportione motus figurarum rectilineaurum et circuli quadratura motu, 1648;
◦ De longitudine seu differentia inter duos meridianos, 1650;
◦ Dissertatio de natura iridis, 1650;
◦ Philosophia vetus restituta, 1662;
◦ Liturgia mentis seu Dissertatio de natura epilepsiae, illius ortu et causis, 1678;
◦ Othosophia seu philosophia impulsus universalis, 1683.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ B. Baumann: Filosofické názory J. M. M., 1957;
◦ J. Křivka: Národnost J. M. M., Časopis společnosti přátel starožitností 1958;
◦ Dějiny exaktních věd, 1961;
◦ Antologie, 1981;
◦ Z. Servít: J. M. M. z Kronlandu, zapomenutý zakladatel novověké fyziologie a mediciny, 1989;
◦ J. M. M. Život, dílo, doba, 1995 (J. Čornejová: Alma mater Carolo-Ferdinandea v časech J. M. M., J. Marek: J. M. M. a optika, E. Procházková: J. M. M. a jeho dílo z oblasti mechaniky, P. Svobodný: J. M. M. lékař a fyziolog, A. Šolcová: J. M. M. a jeho dílo z oboru matematiky, S. Sousedík: Filozofická soustava J. M. M.);
◦ S. Sousedík: Filosofie v českých zemích, 1997.

jh