Rudolf Máša

* 7. 4. 1880 Kněževes u Rakovníka

Patřil k spolupracovníkům Volné myšlenky (s F. Loskotem, T. Bartoškem, O. Kunstovným, L. Kuntem ad.) a v jejím duchu napsal několik knížek o náboženství a laické morálce. V knize Po stopách Starého a Nového zákona srovnával buddhismus a křesťanství a dospěl k závěru, že obě tyto nauky mají „mezinárodní“ charakter, neboť jejich mravní zásady splývají se zájmy národů, toužících po mravním „povznesení“. Původní buddhismus měl ale za „mezinárodnější“, snáze akceptovatelný různými národy, neboť neuznává bohy a ani jeho mravní zásady se na ně neodvolávají. Spoléhání na vlastní rozum, samostatnost v jednání a pevnost přesvědčení – to byly zásady, které v buddhismu přiváděly k „vyšší mravní úrovni“ a ve kterých M. nalezl svou životní inspiraci. Nesouhlasil však s buddhistickým (ani křesťanským) názorem na utrpení; odmítal myšlenku, že by mělo být „podmínkou života“, viděl je spíš jako důsledek společenských řádů a mravů (ty „je proto třeba reorganizovat, aby společná práce sloužila společnému blahobytu“). Křesťanství považoval za nepůvodní náboženství, např. v osobnosti Ježíše nacházel Kršnovy rysy; za originální složku křesťanství označil pouze jeho sociální aspekt, „princip komunismu“. Domníval se však, že křesťanství „dohrálo svou roli a živoří již jen v přežitcích“, a připouštěl možnost, že k jeho novým reformám už nedojde, „neboť tam, kam proniká osvícený duch nové doby, tam mizí všechny věrouky, jež vznikaly jednak z neznalosti jevů, sil a zákonů přírodních, jednak pro mravní povznesení společnosti“. Byl toho názoru, že „i bez náboženství lze být mravným“ (tak podpořil Krejčího „pozitivní“ etické usilování). Mravnost nenáboženského člověka stavěl výše, neboť takový člověk „je mravným a koná dobro jen proto, že je si plně vědom, že prospěje tím společnosti, že bude jí příkladem, a že mravně vyspělá společnost přinese dobro veškerenstvu a tudíž i jemu samému“. V duchu volnomyšlenkářských požadavků se M. zasazoval o odluku státu od církve a zlaicizování veřejného školství. Nové společenské řády, „které nás uvedou k cílům svrchovaného lidství“ a které budou dále rozvíjet sociálně spravedlivou společnost, chtěl zakládat – zřejmě i pod dojmem událostí v Rusku – na socialismu. Také v přehledové práci O původu a vývoji náboženství považoval buddhismus za „nejčistší etické náboženství“, a proto i za „nejdokonalejší základnu mravní výchovy“, která může být po důkladné revizi přijata všemi kulturními národy. Spojitost sociálního a morálního aspektu v náboženských naukách zaujala M. i v knize Monotheismus, pantheismus, buddhismus. Měl zato, že křesťanství, panteismus a materialismus nemohou být světovými názory lidí, kteří se snaží povznést společnost na vyšší mravní úroveň a zajistit jí tak trvalé štěstí. V tomto ohledu se M. jevil „náš“ pozitivismus důslednější, i když prý zatím postrádá propracování a odůvodnění etických zásad a nemá ani velký mravní vzor ve významné osobnosti, a proto obsahuje málo „hřejivých složek“, povzbuzujících k mravní dokonalosti.

Bibliografie (z díla):
◦ O původu světa a tvorstva dle představ náboženských a poznání přírodního, 1920;
◦ Po stopách Starého a Nového zákona. Dokumenty o vývoji křesťanství z kultu a nauk staroindických, 1920;
◦ O původu a vývoji náboženství I–II, 1921;
◦ Směrnice mravní výchovy, 1922;
◦ Monotheismus, pantheismus, buddhismus. Základy a systém mravouky sociální, 1923;
◦ Náboženští velikáni všech věků, 1924.

Časopisecké příspěvky:
◦ O mravní a nábožensko mravní výchově, Volná myšlenka 1919.

hp