Mikuláš z Pelhřimova

* asi 1385 Poděbrady

† 1460 Poděbrady

Nicolaus Pilgramensis, zv. Biskupec. – R. 1409 na UK získal hodnost bakaláře svobodných umění. Velmi záhy se stal přívržencem táborského husitského křídla, jehož biskupem a správcem pokladnice byl zvolen v r. 1420. V této funkci zastupuje táborskou komunu při jednání s husitskou Prahou a v konfliktech s pražskými mistry obhajuje její (i svou) ideologii. V únoru 1421 se spolu s M. Janem z Jičína obrátil na mistry Jakoubka ze Stříbra a Jana z Příbrami se žádostí o posouzení eucharistického sporu s pikarty (podle pikartů chléb a víno při mši jsou jen znamením těla a krve Kristovy; Kristus je v nich přítomen ne osobně a skutečně, nýbrž svými skutky); toto posouzení podpořilo Žižkovo a M. rozhodnutí o násilném potlačení adamitů. Byl účastníkem českého poselstva na basilejském sněmu (1432). Na domácí půdě zastupoval husitský Tábor až do jeho porážky (1452) a podrobení pražskému křídlu a Rokycanovi. Po Lipanech (1434) se však se svými názory dostával do izolace; v r. 1444 bylo jeho učení odsouzeno na pražském sněmu. Od r. 1452 byl vězněn, zemřel v poděbradském žaláři. Jeho dílo obsahuje polemiky (s Chelčickým, selskoplebejskými radikály, Rokycanou), ideové obrany, traktáty, kázání, veřejné projevy i kronikářské zpracování. Svou třídílnou Táborskou kroniku začal sepisovat po Lipanech a končí ji obhajobou svého učení po jeho pražském odsouzení.

Bibliografie (z díla):
◦ Confessio Thaboritarum, čes. Vyznání a obrana Táborů, př. F. M. Dobiáš, A. Molnár, 1972;
◦ Chronicon causam sacerdotum Thaboriensium continens (ed. Höfler: Geschichtsschreiber der hussit. Bewegung II, 1865);
◦ Scriptum super quattuor evangelia in unum concordata (nevyd.).

Literatura:
◦ Z. Nejedlý: Prameny k synodám strany pražské a táborské v l. 1441–43, 1900;
◦ J. Sedlák: Eucharistické traktáty táborské, 1918;
◦ R. Kalivoda: Husitská ideologie, 1961;
◦ ThP KřR 1961;
◦ Ze starých letopisů českých, 1980;
◦ Ze zpráv kronik doby husitské, 1981;
◦ Slovník latinských spisovatelů, 1984;
◦ Dějiny Univerzity Karlovy I, 1995.

md