Amedeo Molnár

* 24. 1. 1923 Praha

† 31. 1. 1990 Praha

Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze absolvoval (1945) teologický kurs při synodní radě českobratrské církve evangelické; na sklonku války (1944–45) působil jako vikář v Železném Brodě. Vysokoškolská studia začal v letním semestru 1945 na Husově ETF v Praze a na FF UK, brzy však pokračoval (1945–46) na univerzitě ve Štrasburku (Francie). R. 1947 se stal asistentem ETF a r. 1948 byl promován doktorem bohosloví (Theologie Bratra Lukáše Pražského); téhož roku získal hodnost ThDr. i na univerzitě ve Štrasburku (Druhá generace Jednoty bratrské). R. 1949 se habilitoval pro obor církevních dějin na ETF (Boleslavští Bratří) a r. 1950 po jejím rozdělení se stal docentem historické symboliky na Komenského ETF. V důsledku vnitřních napětí musel z fakulty dočasně odejít a v l. 1957–61 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde byl pověřen funkcí tajemníka pro vydávání spisů M. Jana Husa. Po návratu na ETF byl 1962 jmenován profesorem církevních dějin a později (1964) i profesorem dějin valdenství na Facoltá valdese di teologia v Římě. R. 1967 byl oceněn čestným doktorátem na protestantské TF v Paříži. V l. 1972–78 a 1984–86 zastával obtížnou funkci děkana ETF. Po listopadu 1989 přijal tuto funkci znovu, ale těžká nemoc a následovný zápas o převedení fakulty do svazku UK byly tak vyčerpávající, že za prosazení svých představ o roli teologického vzdělání zaplatil životem.

Ve své vědecké činnosti, zaměřené především k dějinám evropské reformace, neztrácel M. hlubší rozměr teologické reflexe. Jeho práce, opřené o kritickou analýzu pramenů, charakterizovalo vědomí odpovědnosti vůči nárokům reformačního bohosloví a úzké sepětí s biblickými a patristickými kořeny. Tolerantní myslitel, otevřený podnětům z nejrůznějších stran, však dobře rozpoznal nebezpečí ideologických schémat i rozmazaného synkretismu módního ekumenismu, přehlížejícího rozdíly křesťanských vyznání. Poučen Kalvínem a valdenskými mysliteli směřoval k naplnění „teologie kříže“ a ve svých studiích zápasil za takový protestantismus, který by neztrácel svůj reformační náboj. Jako historik se v evropském kontextu prosadil svým rozlišením „prvé“ a „druhé“ reformace. Do prvého období zařadil valdenství, husitství a rané bratrství, v druhém dominují evropští reformátoři počínaje Lutherem. Pro „prvou“ reformaci je v M. interpretaci důležitý důraz na autoritu Božího zákona (lex Christi) ve smyslu Ježíšova kázání na hoře, eschatologické očekávání a kritika společnosti nazíraná z postavení chudých. Tzv. „druhou“ reformaci chápe jako bohoslovecky radikálnější (v duchu Pavlových listů zvýrazňuje dar milosti a svobody v zástupné oběti Kristově), ale společensky konzervativnější; M. si byl vědom, že se pragmaticky opírala o „světskou moc“ a nedůvěřovala lidovým hnutím. M. dílo bylo tragickou výzvou varující před dezintegrací protestantismu. Jeho vhled do historického dění neklouzal po povrchu, ale mířil k jádru ozvláštněn přesným bohosloveckým myšlením.

Bibliografie (z díla):
◦ Strážní samota P. Chelčického, 1945;
◦ Bratr Lukáš, bohoslovec Jednoty, 1948;
◦ Patrologie v kostce, 1950;
◦ Lístky o mladé církvi, 1952;
◦ Výzva Jana Želivského, 1954;
◦ Českobratrská výchova před Komenským, 1956;
◦ Uvedení do patristiky, 1962;
◦ Čeští bratří a Martin Bucer, 1972;
◦ Dvanáct století církevních dějin (s R. Říčanem), 1973, 2. vyd. 1990;
◦ Valdenští. Evropský rozměr jejich vzdoru, 1973 (též ital., fr., angl., něm.);
◦ Jan Hus testimone della veritá, Torino 1973 (fr. Paris 1978);
◦ Slovem obnovená. Čtení o reformaci (s L. a N. Rejchrtovými), 1977;
◦ Pohyb teologického myšlení, Přehledné dějiny dogmatu, 1982;
◦ Confessio Taboritarum, Roma 1983;
◦ Na rozhraní věků. Cesty reformace, 1985;
◦ I Taboriti, Avanguardia della rivoluzione hussita, Gli scritti essenziali, Torino 1986.

Sborníky:
◦ Eschatologická naděje české reformace, Od reformace k zítřku, 1956;
◦ O Komenského jako theologa, Dva listy Komenského, písaře Jednoty bratrské, Sedm statí o Komenském, 1971;
◦ Česká reformace, Český ekumenismus, 1976;
◦ O táborském písemnictví, Studie a texty 3, Miscelanea 1979.

Časopisecké příspěvky:
◦ Teologie husitského kalicha, KřR 1965;
◦ Husovo místo v evropské reformaci, ČSČH 14, 1966;
◦ Réformation et révolution, Communio viatorum 1970;
◦ K problému tolerance u Komenského, Z kralické tvrze 1970;
◦ Poznámka o Komenského teologii, KřR 1990.

Překlady:
◦ Jan Želivský: Dochované kázání z r. 1419, 1953;
◦ Jan Hus: O církvi (s F. M. Dobiášem), 1965;
◦ Husova výzbroj do Kostnice (s F. M. Dobiášem), 1965;
◦ Mikuláš z Pelhřimova: Vyznání a obrana Táborů (s F. M. Dobiášem), 1972.

Edice:
◦ Husitské manifesty (s F. M. Dobiášem), 1980;
◦ Jan Amos Komenský: O sobě (s N. Rejchrtovou), 1987.

Literatura:
◦ Směřování. Sb. k šedesátinám A. M., ed. N. Rejchrtová, 1983 (s bibliografií 1939–82);
◦ P. Spunar: Vzpomínáme prof. A. M., LtN 1990, č. 10;
◦ Folia historica Bohemica 13, 1990 (včetně bibliografie 1982–90);
◦ N. Rejchrtová: O jednom okruhu M. přátel, KřR 1991 (včetně bibliografie 1982–90);
◦ ČBS, 1992;
◦ Acta Comeniana 1993;
◦ 75 let EBF v Praze, 1994.

ps