Pavel Nemeškal

* 6. 5. 1908 Radkovice

† 16. 9. 1983 Kůsov u Vimperka

Gymnázium navštěvoval na Velehradě a v Praze-Bubenči. Filozofické studium začal v r. 1928 v Krakově. V r. 1936 byl v Dublinu vysvěcen na kněze. Od r. 1939 pokračuje ve studiu filozofie na římské Gregoriáně; v r. 1945 se stává doktorem filozofie. Vzhledem k jeho samostatnému a pronikavému filozofickému myšlení byl hned navržen na přednášejícího. Potřebnější však byla jeho přítomnost v Čechách. V l. 1946–50 přednáší psychologii a teodiceu na Filozoficko-sociologickém institutu v Benešově, poté v Děčíně. Po internaci (1950–54) prošel několika věznicemi. Po propuštění (1960) působil v duchovní správě u řeholních sester ve Strachách-Kůsové.

Systematicky zavádí do filozofického myšlení provincie J. Maréchala; sám pořídil excerpta-překlady např. Maréchalových Cahiers. Asi nejvýrazněji ovlivnil filozofické myšlení celé generace jezuitů české provincie. Své přednášky odmítal budovat na školském traktování tomistických tezí. Razantně se stavěl proti suarezianismu. Originálně promýšlel Kanta (podle metody intelektuálního dynamismu J. Maréchala, B. Lonergana, E. Finance). Své příspěvky po léta posílal především do řádových nuncií.

Napsal několik skript. Pro Úvod do studia III. Filosofie (ed. B. Chudoba, 1947) napsal stať Logika a metafysika. Několik úvah a překladů publikoval v samizdatu. V provinčním archivu jsou nezpracované materiály, které se – přes nepřízeň doby – zachránily z jeho přednášek: excerpta-překlady anglických, francouzských a německých filozofických děl.

ma