Jakub Netopilík

* 22. 4. 1926

† 5. 6. 1990

Vystudoval gymnázium v Hodoníně a (v l. 1947–51) FF UK. Titul PhDr. získal za dizertaci Kritika Lassallova díla Die Philosophie Herakleitos des Dunklen von Ephesos (1952). Do r. 1956 učil na základní škole, poté byl redaktorem nakladatelství Svoboda. V l. 1959–89 přednášel na VŠP ÚV KSČ; v r. 1969 se stal docentem a v r. 1976 profesorem; v 80. l. zastával i funkci prorektora. V r. 1970 se stal šéfredaktorem FČ a také předsedou Čs. filozofické společnosti, která měla být nástupkyní rozpuštěné Jednoty filozofické. Od r. 1984 byl členem-korespondentem ČSAV, členem Vědeckého kolegia filozofie a sociologie ČSAV. V r. 1989 působil krátce jako ředitel Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV.

Původním předmětem N. zájmu byly dějiny filozofie. Tomu nasvědčuje téma jeho dizertace, publikace v 60. a 70. l. věnované dějinám novověké filozofie a stručným rozborům G. W. F. Hegela a L. Feuerbacha (v edici Medailony), popularizační dílo Co víte o filozofii 19. století (1988) a konečně i jeho předmluvy k publikaci Řečtí atomisté, výboru z Aristotelových spisů o přírodě a k Pascalovým Myšlenkám, což byl v té době jeden ze způsobů, jak toto vydání umožnit. Jeho působení na VŠP ovšem určovalo zaměření jeho děl na dogmatickou kritiku tzv. buržoazní a revizionistické filozofie. To mělo neblahé následky zejména po r. 1968, kdy společně s Ladislavem Hrzalem napsal do FČ řadu článků, které pak v r. 1976 vyšly na Slovensku v souboru Boj proti revizionizmu v českej filozofii. Rozšířenou verzi této práce představoval Ideologický boj ve vývoji české filozofie (1975, rusky 1982). Obě publikace se staly jednou ze záminek a nástrojů perzekuce mnoha českých filozofů v období tzv. normalizace. N. působení na VŠP bylo zaměřeno na výchovu nové generace stranických funkcionářů a ideologů. Požadoval jejich důsledné marxisticko-leninské zaměření, ale také to, aby byli s to číst díla předních současných nemarxistických filozofů v originále. Jeho vlastní práce, zvláště po r. 1968, byly výrazně ideologické a propagovaly oficiální stranickou interpretaci základních problémů, s nimiž se československá společnost střetávala.

Bibliografie:
◦ Kritika buržoazní filosofie, 1965;
◦ O protikladných tendencích buržoazní ideologie, 1966 (studijní materiál pro lektory Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí);
◦ Ludvík Feuerbach, 1973;
◦ Vybrané aspekty metodologie společenských věd (s V. Čechákem, F. Zichem), 1975;
◦ G. W. F. Hegel, 1975;
◦ Ideologický boj ve vývoji české filozofie (s L. Hrzalem), 1975, přepracované vyd. 1983, Moskva 1982;
◦ Boj proti revizionismu v českej filozofii (s L. Hrzalem), 1976;
◦ Co víte o filozofii 19. století, 1988.

Sborníky:
◦ Culture, Humanism, Personality, Philosophy and Culture, J. N., J. Bodnár, J. Černý, 1983;
◦ Zápas o vědecký světový názor, Aktuální otázky ideologického boje, 1985.

Časopisecké příspěvky:
◦ K otázce vztahu světové a národní filozofie, FČ 1971;
◦ K analýze vývoje české marxistické filozofie a další články k vývoji české poválečné filozofie (s L. Hrzalem), FČ 1971–74;
◦ Od Hegelovy k marxisticko-leninské teorii činnosti, FČ 1978;
◦ Vědeckotechnická revoluce a budování rozvinuté socialistické společnosti, Tvorba 1978, příloha č. 4;
◦ Úloha marxisticko-leninské filozofie při utváření světového názoru, Tvorba 1981, příloha č. 2;
◦ Rozvoj marxisticko-leninské filozofie v Československu po založení KSČ, FČ 1981;
◦ Ke vztahu společenského a vědeckotechnického pokroku, FČ 1982;
◦ Kultura, humanismus, osobnost, FČ 1983;
◦ K aktuálnímu významu Marxovy kritiky Gotthajského programu, K úloze ideje, FČ 1986;
◦ Říjnová revoluce a dialektika urychlení, FČ 1987;
◦ Utváření společenského vědomí, Vliv Francouzské revoluce na rozvoj filozofie, Utváření společenského vědomí v procesu komplexní přestavby společnosti, FČ 1989.

Předmluvy:
◦ B. Pascal: Myšlenky, 1973;
◦ Řečtí atomisté, 1980;
◦ Aristoteles: Člověk a příroda, 1984.

Literatura:
◦ Životní jubileum J. N., FČ 1986.

ih