Adolf Novotný
* 27.
6.
1891 Praha
† 22.
5.
1968 Praha

Teologickou výbavou byl vzdělán v liberální teologii, nicméně akcentoval – na rozdíl od svého staršího kolegy Františka Bednáře – specifikum křesťanské církve. To spatřoval nikoli v kulturně sociální činnosti, nýbrž ve zvěstování evangelia, radostného poselství o odpuštění hříchů skrze dílo Krista Spasitele, a o novém životě z moci Ducha sv. Hlubiny klasické křesťanské věrouky ožily v N. především k dětem zaměřené interpretaci, spojené s přesvědčivostí žitého zaujetí. Tento étos dělné křesťanské lásky, teologicky vědomě odvozený z pneumatologie, odlišoval N. od strohosti přívrženců dialektické teologie, barthovské „teologie Slova“. Od barthiánsko-hromádkovské teologické linie se odlišoval především v tom, že nesdílel její negaci křesťanského humanismu a její věroučnou nesnášenlivost. Českou evangelickou teologii a pedagogiku výuky náboženství i českou religionistiku, historii a kulturu vůbec obohatil svým Biblickým slovníkem. I když dnes obsah jednotlivých hesel již zastaral, bylo to ve své době dílo úctyhodných rozměrů, akribie, hloubky a významu.
Bibliografie: Základy křesťanství, 1929; Biblický slovník, 1935, 2. vyd. 1956; Úvod do Nového Zákona pro mládež, 1937; Mužové a ženy Starého a Nového Zákona, 1938; Sto let praktické teologie, 1938; Učebnice hebrejštiny, 1941; Ježíš Král, 1945; V jeho šlépějích, 1946; Kázání pro děti, 1948. Čas. přísp.: Idealismus a realismus v náboženské pedagogice, Kalich 1940; Východisko praktické teologie, Theologia evangelica 1948.
J. Urban: Šedesát let prof. A. N., Theologia evangelica 1951; J. Smolík: Profesor N. sedmdesátníkem, KřR 1961; R. Říčan: 50 let Komenského EBF, 1968; J. Smolík: Učitelé pražské fakulty, 1989; 75 let EBF v Praze, 1994.
oaf