Otakar Odložilík

* 12. 1. 1899 Kostelec u Holešova

† 14. 7. 1973 Bohinje (Slovinsko)

Po maturitě v Kroměříži studoval na UK v Praze české dějiny. Byl žákem Václava Novotného, jehož stolici později převzal. Od r. 1923 působil jako archivář ministerstva vnitra. R. 1926 byl na UK jmenován docentem pro obor české dějiny. V l. 1928–30 hostovně přednášel na School of Slavonic Studies, Kings College v Londýně. V době 2. světové války pracoval s J. L. Hromádkou v londýnské a americké emigraci. R. 1945 se vrátil do Prahy na UK. Nástup komunistického režimu 1948 způsobil, že univerzita byla připravena o jednoho z předních historiků. R. 1948 odešel do USA, kde byl až do svého penzionování r. 1969 profesorem univerzity ve Philadelphii.

Vyšel z prostředí českého protestantismu a této tradici zůstal věrný. Určila i jeho badatelské zaměření, v němž spojil zaujetí pro fakta se zaujetím pro reformační pravdu evangelia. Svůj zájem soustředil především k dějinám české reformace. Studiemi o Milíči z Kroměříže a počátcích husitství rozklenul badatelský oblouk přes dějiny Jednoty bratrské, zejména její habrovanské frakce, až k soumraku českého evangelictví v době pobělohorské. Jeho slavná kniha The Hussite King, Bohemia in European Affairs prezentovala v cizině reformační zápas českého národa. Řadu prací založených na pronikavé znalosti domácího a zahraničního archivního materiálu věnoval některým postavám doby předbělohorské a pobělohorské, např. Janu Campanovi, Jindřichu Matyáši Thurnovi, rodu Smiřických, Karlu st. ze Žerotína, J. A. Komenskému. Z této tematické oblasti vykročil badatelskými sondami o Slovanském sjezdu, svatodušních bouřích, o vyšetřovací komisi r. 1948 a Kroměřížském sněmu, když v době krátkého působení v archivu ministerstva vnitra se mu naskytla příležitost vytěžit důležitý materiál k těmto událostem. Do šestého dílu Šustových Dějin lidstva přispěl kapitolou Nizozemí a Anglie v první polovici 17. věku. Zemřel ve Slovinsku na jedné z mnoha cest po archivech Evropy. Směřoval tehdy i na svou rodnou Moravu, kterou již předtím navštívil. Místní národní výbor v Holešově i v nesnadných letech „konzolidace“ vydal u příležitosti prvního výročí O. smrti jeho črtu Matčina podobizna, kterou O. několik let před smrtí uložil v místním muzeu a na obálce vyslovil přání, aby byla otevřena až po jeho smrti.

Bibliografie:
◦ Jednota bratří Habrovanských, 1923;
◦ Jan Milíč z Kroměříže, 1924;
◦ M. Štěpán z Kolína, 1924;
◦ Z počátků husitství na Moravě, 1925;
◦ Z pansofických studií J. A. Komenského, 1928;
◦ Vyšetřovací komise z r. 1948 a její registra, 1928;
◦ Slovanský sjezd a svatodušní bouře, 1928;
◦ Komenský a anglický parlament, 1929;
◦ Komenského poselství k milostivému létu, 1929;
◦ Poslední Smiřičtí, 1930;
◦ Daniel Vetter a jeho cesta na Island, 1931;
◦ Ze zápasů pobělohorské emigrace, 1932–33;
◦ Karel starší ze Žerotína, 1936;
◦ Nástin československých dějin, 1937;
◦ M. Jan Campanus, 1938;
◦ Odvěký úděl, 1938;
◦ Povstalec a emigrant, 1944;
◦ Karlova universita, 1948;
◦ Masarykova idea demokracie, 1951;
◦ Jednota bratrská a reformovaní francouzského jazyka, 1964;
◦ The Hussite King, Bohemia in European Affairs, 1965.

Sborníky:
◦ Čeští exulanti v Berlíně a Lešně, Reformační sb. (RS) III, 1929;
◦ Příspěvky z Anglie na stavbu salvátorského chrámu, RS VI, 1935.

Časopisecké příspěvky:
◦ Betlémská kaple, Kalich 1923.

Edice:
◦ Regule Matěje z Janova (s V. Kybalem), 1926;
◦ Bratra Jana Blahoslava Přerovského spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, 1929.

Literatura:
◦ Z. Kutnar: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 1978;
◦ ČBS, 1992.

oaf