Miroslav Petříček jr.

* 21. 2. 1951 Praha

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1972) se soukromě vzdělával u J. Patočky; toto studium bylo legalizováno na FF UK v r. 1992. V l. 1972–90 pracoval v Českém hydrometeorologickém ústavu, 1990–92 na FÚ AV ČR (Archiv J. Patočky), 1992–93 na FF UK a od r. 1993 na Středoevropské univerzitě. V r. 1992 absolvoval badatelský pobyt na Institut für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni. Od r. 1996 působí znovu na FÚ AV ČR. Spolupracuje s Ústavem dějin umění.

Zaujal svým výkladem soudobé filozofie v Úvodu do (současné) filosofie, který klade důraz na srozumitelnost a současně na „negativitu“ jako významné téma filozofie. V souboru fejetonů Znaky každodennosti využívá fenomenologická, strukturální a sémiotická zkoumání nejen jako inspiraci a klíč k pochopení „každodennosti“, ale také k tematizaci pojmů sen, informace, zrcadlo, gesto, čas ap. V četných časopiseckých a sborníkových studiích se řadí k těm, kteří fenomenologickou inspiraci orientují ke zkoumání jazyka nikoli jako metajazyka, ale jako problému prostředí, ve kterém se nám ukazují věci, ukazujeme se sobě samým a navzájem komunikujeme. Využívá podněty L. Wittgensteina a J. Derridy a chce nahradit metodologii strategií, kterou užíváme, když se pohybujeme v prostoru, kde se konfrontují jazyky, a který nazývá hranicí. Strategie je pak způsob, jak se přizpůsobit událostem nikoli ovládáním, ale poznáním a popisem. Poznání nechápe jako vytváření soustav poznatků, ale jako rozumění, které nemá identifikovatelné hranice, ale kontinuálně pokračuje až k nerozumění. Interpretace textu pro něj neznamená výklad smyslu, ale otevření cesty jinam a dál. V přednáškách věnovaných postmoderní etice se zajímá o možnost etického postoje postrádajícího imperativ. Svou překladatelskou zkušenost formuluje ve shodě s Waltrem Benjaminem prostřednictvím pojmu otevřená struktura: svět tvoří otevřený celek, který nemůžeme jako celek mít, protože se ho snažíme vyjádřit různými jazyky, které jsou ve skutečnosti různými perspektivami či fragmenty.

Bibliografie:
Úvod do (současné) filosofie, 1991, 21993;
Znaky každodennosti, čili krátké řeči téměř o ničem, 1993.

Sborníky:
Slovesné dílo a svátek, J. Chalupeckému, SI 1980.

Časopisecké příspěvky:
Všední a sváteční, Patočka v Paříži, Přítomnost 1990;
Nahlédnutí do S/Z, Kritický sborník 1990;
Jan Patočka a myšlenka přirozeného světa, FČ 1990;
Hans-Georg Gadamer, Paul Ricoeur, Hannah Arendtová, Scéna 1990;
Odpovědnost, teorie hodnot a teorie poznání (s A. Mercierem), Struktura „Sebraných spisů“ J. Patočky jako interpretační problém (s I. Chvatíkem, P. Koubou), Jan Patočka. Philosophie, phenomenologie, politique, Závěrečné shrnutí (s L. Kolakowským), FČ 1991;
Mukařovský a dekonstrukce, Kritický sborník 1991;
Platón, platonismus a konec civilizace, Blázen a smrt, Tvar 1991;
Dvojsmysl čili o hře, Čas čili o řece, Gesto čili o řeči, Přítomnost 1991;
Roland Barthes a radost z provokace, Výtvarné umění 1991;
Vědění je moc. O archeologii a genealogii M. Foucaulta, ČM 1991;
Filosofie jako ostražitost, Je čas cítit se jako debil, Tvar 1992;
O postrachu moderny, Tajemství a odpovědnost (s J. Derridou), Přítomnost 1992;
Derrida a Lévinas, ČM 1992;
Tulák po krajině volnosti, Bělohradský, Jaspers a zkušenost viny, Kosmos a lidský fenomén, LtN 1992;
Filosofické dichotomie a feministické myšlení: ke kritickému feminismu (s C. C. Gouldovou), Tajemství, kacířství a odpovědnost: Patočkova Evropa (s J. Derridou), FČ 1992;
Mýtus v Patočkově filosofii, Reflexe 1992;
Něco se stalo, Průzračné tajemství, které je nevyslovitelné, LtN 1993;
J. Patočka: dějiny, fenomenologie, Reflexe 1994;
Paradigmata, postmoderna a my, Text-revue pre humanitné vedy 1994;
Znovuzrození Evropy z ducha filozofie, Vědění, moc, šílenství, LtN 1994;
Postmodernismus a vztahy mezi pohlavími ve feministické teorii (s J. Flaxovou), FČ 1994;
Poslání univerzity, Tvar 1995;
Moc obrazu, LN 1996;
Patočka dnes, zítra, LN 1997.

Překlady:
◦ F. W. J. Schelling: Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů, SI 1988, 1992;
◦ F. W. J. Schelling: Rané spisy, 1990;
◦ Idea, hypotéza, otázka, 1991;
◦ Mýtus, epos a logos, 1991;
◦ E. Fink: Hra jako symbol světa, 1993;
◦ J. Derrida: Texty k dekonstrukci, 1993.

Literatura:
◦ P. Janáček: Disidentem v barevném světě, LN 1994;
◦ J. Gogola: Postmoderní celník. Rozhovor s M. P., LtN 1994, č. 26.

jz