František Xaver Procházka

* 1854 Benešov

† 11. 12. 1911 Praha

Po absolvování gymnázia (Benešov, Praha) studoval v l. 1875–78 na pražské FF matematiku a fyziku. Po studiích vyučoval na obecné škole (v Bosně) a jeden rok na měšťanské škole v Nepomuku; dva roky působil jako vychovatel v rodině hraběte Leopolda Šternberka. V l. 1883–89 byl středoškolským profesorem v Hradci Králové, kde vyučoval matematiku, fyziku a filozofickou propedeutiku, pak přestoupil na gymnázium do Jindřichova Hradce. Přispíval do Květů, České školy, Učitelských novin, Paedagogia aj. časopisů.

Ve filozofii byl jako Durdíkův žák stoupencem Herbartovým. Řadu svých studií věnoval logické a noetické problematice; opírají se o soubor materiálu, jemuž nechybí ani historický zřetel. Ve stati Kant o mathematice (Výroční zpráva gymnasia v Hradci Králové, 1887) popírá názor, že matematické soudy jsou apriorní syntetické soudy a historickým rozborem pojmů Kantovy Kritiky čistého rozumu dochází k závěru, že je lze objasnit zkušeností a že jsou hypotetické. Ve shodě s Herbartem klade hlavní důraz na zkušenost a tak jeho zamítnutí syntetických apriorních soudů je zároveň popřením možnosti poznat předměty pouze rozumem. Ve studii O bezpodmětých větách (LF 1895) vychází z teze, že každý soud je vyjádřen větou, jejíž nutnou částí, a tedy i částí soudu, je podmět a přísudek. Po analýze soudu a po konfrontaci mnoha logických, filozofických a filologických stanovisek dospívá k závěru, že každý soud je logicky dvoučlenný a že věty „bezpodměté“ jsou pouze nepřesným vyjádřením dvoučlenného soudu. Pro střední školy napsal Katechismus dějin filosofie (1890) a Logiku (1893), pro širší okruh čtenářů je určeno několik pedagogicko-psychologických článků, uveřejňovaných nejprve časopisecky a r. 1901 vydaných knižně pod názvem Zábavy psychologické (O lidském štěstí a blahobytu, O citech a lásce, O vášni, O bolesti a soucitu, O dlouhé chvíli, O zvyku, O smíchu a pláči, O spánku a snění). Filozofii charakterizuje jako vědu, která na základě výsledků odborných věd vytváří jednotný názor na svět; mezi její odvětví řadí logiku, psychologii, estetiku, etiku a metafyziku. Zvláštní pozornost věnuje logice a psychologii a pro výlučnost jejich problémů je pojímá jako samostatné speciální vědy. Překlad Falckenbergových Dějin novověké filosofie (1899) doplnil slovníkem nejdůležitějších filozofických pojmů. Pro OSN napsal několik filozofických hesel.

Bibliografie:
Katechismus dějin filosofie, 1890, 21901, 4. doplněné vyd. 1928;
Logika pro střední školy, 1893;
Zábavy psychologické. Osm přednášek pro širší obecenstvo, 1901.

Sborníky:
Kant o mathematice, Výroční zpráva c. k. vyššího gymnasia v Hradci Králové, 1887;
O soudech záporných, Program gymnasia v Jindřichově Hradci, 1897.

Časopisecké příspěvky:
Matematika a filosofie, Paedagogium 1879;
Jak působí tělo na duši, Paedagogium 1880–81;
O indukci, Paedagogium 1883;
Záhada zákonnosti a volnosti, Osvěta 1885;
O filosofické propedeutice, Paedagogium 1886;
O dlouhé chvíli, Učitelské noviny 1887;
O bezpodmětých větách, LF 1895.

Překlady:
◦ R. Falckenberg: Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy, 1899;
◦ S. Sighele: Co století umírá. Psychologická studie, 1899;
◦ H. Lichtenberger: Nietzschova filosofie, 1900;
◦ F. Nietzsche: Případ Wagnerův a Nietzsche kontra Wagner, 1901;
◦ F. Nietzsche: Soumrak model čili Jak filozofovat kladivem, 1913.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ OSN. F. Krejčí recenzoval v ČM Zábavy psychologické, (1901), a Katechismus, (1902).

hp