Matěj Procházka

* 4. 2. 1811 Brtnice

† 26. 11. 1889 Brno

Po gymnaziálních a bohosloveckých studiích v Brně byl r. 1834 vysvěcen na kněze. Jako duchovní působil v Čejkovicích, pak se vrátil do Brna, kde v l. 1850–81 vyučoval na německém gymnáziu náboženství a (po státní zkoušce na pražské univerzitě v r. 1853) češtinu. V l. 1867–69 byl tu jeho žákem i Tomáš Masaryk. R. 1878 byl jmenován čestným kanovníkem brněnské kapituly, r. 1884 mu olomoucká TF udělila čestný doktorát teologie. Patřil ke skupině F. Sušila, brzy si získal pověst národnostně uvědomělého kněze. Byl spoluzakladatelem brněnské Katolické jednoty sv. Klementa (1849), literárního spolku Dědictví sv. Cyrila a Methoda (1850), jenž chtěl (po vzoru pražského Svatojanského dědictví) vydávat knihy, které by „bránily denně rostoucí nevěře i lichým náhledům o svobodě“. Řadu let redigoval Hlas Katolické jednoty pro víru, svobodu a mravní ušlechtilost a kalendář Moravan. Přispíval rovněž do ČKD, Nerudových Obrazů života, Světozoru, Národních listů.

Většina jeho monografií jsou příspěvky k církevním dějinám. Podle cizích vzorů napsal i několik učebnic náboženství a církevních dějin. Jeho nejznámější prací se stala Otázka dělnická (ČKD 1872, knižně 1898). Z kněžské praxe znal životní podmínky dělníků, drobných řemeslníků a živnostníků a také různé projevy jejich nespokojenosti s danými poměry. Po příkladu některých anglických, francouzských a německých teologů hledal takové řešení sociálních problémů, především „palčivé dělnické otázky“, které by odpovídalo křesťanskému názoru – jeho „principu lásky, mírnosti, slušnosti a spravedlnosti“. Liberály přesvědčoval, že si přehlížením role náboženství „sami podřezávají a podtínají kmen, na němž sedí“. K nápravě poměrů mají přispět rovněž svépomocné akce dělníků, zákonodárná činnost státu a bohatými podporovaná výstavba levných bytů, sociálních ústavů atp.; stále je třeba „rozvíjet pomoc dobročinné křesťanské lásky“. Jeho spis, který o třicet let předešel sociální encykliku Lva XIII. Rerum novarum, inspiroval další české katolické myslitele, např. sociology Rudolfa Neuschla a Františka Reyla. – T. G. Masaryk na P. vzpomínal (podle Hovorů s TGM) jako na „dobrého a opravdu náboženského člověka“ a „jednoho z tehdejších křesťanských socialistů“, který ho „seznámil se socialismem“.

Bibliografie:
◦ Život bl. Jana Sarkandra, 1861;
◦ Stručný životopis Stanislava Pavlovského, 1861;
◦ František Sušil. Životopisný nástin, 1871;
◦ Život sv. Methoda, 1885;
◦ Otázka dělnická, 1898.

Literatura:
◦ P. Vychodil: Doslov ke knižnímu vyd. Otázky dělnické, 1898;
◦ M. Hýsek: Literární Morava, 1911;
◦ Z. Nejedlý: T. G. Masaryk I, 1932.

jg