Karel Říha

* 11. 5. 1923 Radkov, okr. Žďár nad Sázavou

† 13. 6. 2016 Praha

Po maturitě na gymnáziu ve Velkém Meziříčí studoval teologii v kněžském semináři v Brně (1943–45) a na Lateránské univerzitě v Římě (1945–46), kde také vstoupil do jezuitského řádu; dvouletý noviciát konal na Velehradě. V l. 1948–50 pokračoval ve studiu na řádovém Filozofickém institutu v Děčíně nad Labem. V l. 1950–52 byl internován v souvislosti s násilnou likvidací klášterů. V l. 1952–68 pracoval jako dělník v průmyslu, zemědělství a stavebnictví. V r. 1968 odešel do Rakouska, kde na univerzitě v Innsbrucku dokončil základní studium teologie (1972) a dosáhl doktorátu filozofie (dizertace: Imanence a transcendence v lidské aktivitě). V l. 1972–79 působil v duchovní správě v Rakousku. Od r. 1979 býval po větší část roku v Římě, kde spolupracoval s Vatikánským rozhlasem a věnoval se výchově kněžského dorostu v koleji Nepomucenum. V r. 1990 se vrátil do vlasti a přednášel dějiny filozofie, formální logiku, noetiku, ontologii, kosmologii a psychologii na TF UP v Olomouci. R. 1997 byl jmenován docentem pro obor dějiny filozofie. R. 2001 byl emeritován a od r. 2002 působil v duchovní službě na Svatém Hostýně.

Ve svém myšlenkovém vývoji vycházel z klasické metafyziky v interpretaci transcendentálního tomismu (Joseph Maréchal, Karl Rahner ad.). Brzy však postřehuje její nereflektované předpoklady, meze a aporie. Zároveň však objevuje, že absolutní pravdu nutně stvrzujeme svým jednáním, takže ji bez rozporu nemůžeme popřít. Proto se pokouší o nové uzásadnění metafyziky, ne již na intelektualisticky zúženém základě identity bytí a poznání v sebevědomí, nýbrž v cyklicky postupujícím určení poznání, chtění a bytí v lidské aktivitě (tak již v uvedené dizertaci). Dodatečně nalézá potvrzení a diferencovanější odůvodnění tohoto svého pojetí u Maurice Blondela: V jeho „circuminsessio“ se jmenované tři momenty aktivity neztotožňují (jako transcendentálie scholastické filozofie), nýbrž vzájemně předcházejí a přesahují, a tak vyvolávají dynamické napětí zaměřené k absolutnu, jehož svorníkem a úběžníkem je Kristus. Oproti bezprostřednímu christocentrismu Blondelovu se však snaží o dialogické zprostředkování toho, co jest, a co být má (vzájemné uzásadnění ontologie a etiky), v němž se asymptoticky blížíme k absolutní pravdě.

Bibliografie:
Filosofie konání. K 100. výročí Blondelovy L'Action, 1993;
Nedokončené pohádky, 1994;
Vzdálený zvonu hlas, 1995;
Zrození ducha, 1998;
Identita a relevance, 2002;
Bůh vždy větší, 2010;
Hledání středu, ed. J. Poláková, 2010;
Dialektika mysli a činu, 2014.

Sborníky:
Možnost „první filosofie“ v „postmetafyzické“ době. Čeští svědkové promyšlené víry, eds. K. Skalický, R. Svoboda, F. Štěch, 2005.

Časopisecké příspěvky:
Unmittelbarkeit und Vermittlung. Auseinandersetzung mit der Logik Molinaros, Aquinas 1988;
Fundamentální teologie v existenciálním horizontu myšlení, Studie 1989;
Metafyzika a dějiny, Studie 1990;
Teorie konverze – univerzální filosofická teorie? Studie 1990;
Úvod do křesťanské filozofie, Dialog Evropa XXI, 1994;
Pravda a dialog, Teologické texty 1996;
Identita a relevance, FČ 1998, č. 3;
Filosofická antropologie v metafyzickém kontextu, Teologické texty 1998, č. 4;
Maurice Blondel, filosof syntézy a moderního myšlení, Teologický sborník 1999, č. 4;
Malá reflexe nad metodou transcendentální metafyziky, Studia theologica 2002, č. 4;
K trinitární ontologii, Studia theologica 2003, č. 3;
Úděl člověka podle M. Blondela, Teologické texty 2004, č. 2;
Vzájemné uzásadnění ontologie a etiky, Studia theologica 2005, č. 1;
Filosofie osudem a svobodnou volbou, Studia philosophica B 52, 2005;
Pravda vždy větší, Studia theologica 2005, č. 4;
Transcendentální metoda, Studia theologica 2007, č. 3;
Myšlení je hledání jistoty (Rozhovor J. Regnera s K. Ř.), Jezuité 2011, č. 2;
Hledání nepodmíněné pravdy. Vzájemné podmínění ontologie a etiky, Teologické texty 2013, č. 3;
Rozvoj akce na individuálně-personální úrovni, Studia philosophica 2/2013.

Překlady:
◦ M. Blondel: Logika činu, 2001;
◦ K. Rahner. Základy křesťanské víry, 2002;
◦ K. Rahner: Slova do mlčení, 2004;
◦ E. Przywara: Analogia entis (s Ř. předmluvou), 2007;
◦ M. Blondel: Filosofie akce. Esej kritiky života a vědy praxe, 2009.

Literatura:
◦ Rozhovor s filosofem K. Ř., Studie 1988;
◦ Česká provincie TJ: Kdo jsme/Vzpomínky (internet);
◦ Dialektika mysli a činu – Filosof K. Ř. SJ – devadesát, 2014 (Sb. příspěvků ze symposia, mj. K. Skalický: Filosofie K. Ř., F. Štěch: K. Ř. – životopis a J. Pavelčík: Bibliografie).

a