Karel Sabina

* 29. 12. 1813 Praha

† 9. 11. 1877 Praha

Pocházel z chudých poměrů, byl vychováván v rodině otčíma – zedníka. Vystudoval akademické gymnázium a filozofii v Praze (práva nedokončil) a pak se živil jako nezávislý novinář. Před r. 1848 spolupracoval s žurnalistou K. Herlossohnem (Herlošem), přispíval do Glaserova listu Ost und West, krátce působil v redakci vídeňského listu Der Adler, publikoval v Květech, Pražském večerním listě, Novinách Lípy slovanské, redigoval Včelu a Pražské noviny. Od studentských let se stýkal s revoluční a romantickou mládeží, byl členem spolku Repeal, později patřil k radikálním demokratům. Aktivně se účastnil revoluce 1848. Byl zvolen poslancem Zemského sněmu a kandidoval do Říšského sněmu. Ostře odmítl Frankfurtský sněm. Proti rodícím se velkoněmeckým snahám stavěl svou představu demokratického federativního Rakouska. Jako účastník tzv. květnového spiknutí byl zatčen a odsouzen k smrti. Po omilostnění byl do r. 1857 vězněn v Olomouci. Ve vězení napsal několik románů, které se po propuštění pokusil publikovat. Materiální bída jej přivedla k tomu, že byl v l. 1859–65 pod jménem Roman konfidentem pražské policie. Nadále se účastnil zejména literárního života. Přihlásil se ke skupině Májovců, v r. 1857 se podílel na vydání almanachu Máj. Publikoval romány, psal libreta, významné jsou jeho časopisecké kritiky a knižní literárně historické práce. Přispíval do Svobody, kritické přílohy Národních listů, Pokroku a Dělníku; v r. 1871 převzal krátce řízení listu Slovan. Přispíval i do dělnických kalendářů Práce. Byl přesvědčen o nutnosti lidovýchovné činnosti, a proto často přednášel, hlavně v Umělecké besedě a v různých dělnických spolcích. Když byla v r. 1872 odhalena jeho konfidentská činnost, byl českou společností zavržen; publikovat pak mohl jen německy pod pseudonymy Arian Želinský, Leon Blass aj. Zemřel v bídě.

Svou literární činností se chtěl zapojit do služby pokroku, který byl podle jeho názoru zákonem lidského vývoje. V době předbřeznové zdůrazňoval romanticky revoluční úlohu geniálního básníka (vysoko ocenil K. H. Máchu). Zkušenost z revoluce 1848 jej vedla na stranu demokracie. Požadoval, aby literatura líčila život ze stanoviska lidu; v 60. letech se domníval, že literatura má hlavně lidovýchovný účel, že má demokratizovat vzdělání (Duchový komunismus). Dějiny chápal jako pokrok od středověkého tmářství k duchovní, politické a sociální svobodě. Roli českého národa viděl v propagaci a uskutečňování ideálů lidskosti. Domníval se, že pokrok lidstva je do značné míry vázán na porozumění vlastním dějinám. Vysoko oceňuje filozofii 17. století a osvícenství, francouzský a zejména anglický (Millův a Bucklův) pozitivismus a darwinismus. Zdůrazňoval, že je třeba hledat příčiny a zákony historického vývoje, studovat dějiny myšlení a ducha. Postihl i otázku nerovnoměrného vývoje politických a literárních dějin a požadoval, aby literární dějiny nebyly pouhým popisem událostí (jednotlivých děl), nýbrž aby zachycovaly genezi většího celku. Vysoko hodnotil Palackého přínos k českému dějepisectví, zejména jeho kritičnost, postřehl však i vlivy Palackého politických názorů na jeho obraz českých dějin. Sám si vážil zejména husitství. V oblasti sociální filozofie sympatizoval se socialismem a přispěl k jeho popularizaci. Uvědomoval si existenci rozporů mezi bohatými a chudými a varoval před nimi. Utopický komunismus typu E. Cabeta považoval za neuskutečnitelný a nežádoucí, protože myšlenka rovnosti by mohla vést k potlačování vlastní iniciativy a svobody. Zlepšení sociální situace nižších tříd očekával od reforem vedených shora – státem.

Bibliografie:
◦ Básně, 1841, 1911;
◦ Hrobník (novela), 1844, naposledy 1977;
◦ Obrazy ze XIV. a XV. věku, 1844;
◦ Povídky, pověsti, obrazy a novely I–III, 1845;
◦ Vesničané, obrázek ze života venkovského, 1847;
◦ Tábor, jiskry časové, 1849;
◦ Blouznění (román), 1857, 41931;
◦ Hedvika (román), 1858;
◦ Jen tři léta! (román), 1860, naposledy 1956;
◦ Duchový komunismus, 1861;
◦ Pavel Josef Šafařík, nástin životopisný, 1861;
◦ Věčný ženich (román), 1863, 1941;
◦ Na poušti (román) I–II, 1864, 1911;
◦ Braniboři v Čechách (libreto), 1866, 1961;
◦ Dějepis literatury československé staré a střední doby, 1866;
◦ V studni (libreto), 1867;
◦ Kronika války prusko–Italsko–Rakouské, 1868;
◦ Maloměstské klepny (fraška), 1868, 1956;
◦ Prodaná nevěsta (libreto) 1870;
◦ Oživené hroby, 1870, naposledy 1977;
◦ Šašek Jiřího z Poděbrad (veselohra), 1870, 31954;
◦ Václav Stach, jeho doba a spisy, 1870;
◦ Obrana proti lhářům a utrhačům, 1872, 1965;
◦ Das Theater und Drama in Böhmen bis zum 19. Jh., 1877;
◦ Die Sturmvögel der Revoluzion in Oesterreich vor dem März, 1848, 1879;
◦ Morana čili Svět a jeho nicoty I–II, 1909, 1913;
◦ Spisy I–IV, 1909–12;
◦ Výbor z děl K. S., 1911;
◦ Články literárně dějepisné I–II, 1912, 1916;
◦ Studie literární, 1916;
◦ Lyrika, 1920;
◦ Upomínka na K. H. Máchu, 1926;
◦ 1848 Předbřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku I–II, 1927;
◦ Černá růže, 1939;
◦ Počátky českého divadla, 1940;
◦ Vzpomínky, 1937;
◦ Rodinné listy, 1947;
◦ Sociální studie. Pojednání o socialismu, 1950;
◦ O literatuře, 1953;
◦ Synové světla, 1953;
◦ Inserát (veselohra), 1966;
◦ Osudná kniha. Tři prózy z doby reformace, 2013.

Předmluvy:
◦ Karel Herloš, nástin životopisný, in K. Herloš: Benátčan, 1869.

Literatura:
◦ J. Arbes, Záhadné povahy, 1884;
◦ V. K. Bahník: K. S. Výbor z jeho děl a životopisná studie, 1911;
◦ F. Sekanina: O S. životě, O S. díle, in K. S. Morana, 1913;
◦ M. Hýsek: Případ Sabinův, Lumír, 1926;
◦ K. Kazbunda: Pouť Čechů do Moskvy 1867 a rakouská diplomacie, 1926;
◦ K. Kazbunda: České revoluční hnutí 1848, 1929;
◦ J. Vejvara: Pozůstalost K. S., Národní listy 1932;
◦ J. Jakubec: Dějiny české literatury II, 1934;
◦ V. Žáček: K případu K. S., Časopis Národního musea 1936;
◦ A. Novák, J. V. Novák: Přehledné dějiny literatury české, 1936–39;
◦ F. Strejček: Jednal Sabina zrádně či úskočně? Zvon 1937;
◦ J. Fučík: Doslov, in K. S. Počátky českého divadla, 1940;
◦ J. Thon: Zapomínaný román K. S., J. Thon: Další knihopisný doplněk k dílu K. S., Český časopis filologický II, 1943–44;
◦ J. Thon: Rodinné listy K. S., 1947;
◦ Čeští radikální demokraté, ed. K. Kosík, 1958;
◦ K. Kosík: Česká radikální demokracie, 1958;
◦ J. Purš: K případu K. S., 1959;
◦ J. Vlček: Dějiny české literatury III, 1960;
◦ Dějiny české literatury III, 1961;
◦ Čeští utopisté 19. století, ed. J. Novotný, 1982;
◦ O. Urban: Česká společnost 1848–1918, 1982;
◦ P. Kosatík: Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života, 2010.

ih