Karel Sabina

* 29. 12. 1813 Praha

† 9. 11. 1877 Praha

Pocházel z chudých poměrů, byl vychováván v rodině otčíma – zedníka. Vystudoval akademické gymnázium a filozofii v Praze (práva nedokončil) a pak se živil jako nezávislý novinář. Před r. 1848 spolupracoval s žurnalistou K. Herlossohnem (Herlošem), přispíval do Glaserova listu Ost und West, krátce působil v redakci vídeňského listu Der Adler, publikoval v Květech, Pražském večerním listě, Novinách Lípy slovanské, redigoval Včelu a Pražské noviny. Od studentských let se stýkal s revoluční a romantickou mládeží, byl členem spolku Repeal, později patřil k radikálním demokratům. Aktivně se účastnil revoluce 1848. Byl zvolen poslancem Zemského sněmu a kandidoval do Říšského sněmu. Ostře odmítl Frankfurtský sněm. Proti rodícím se velkoněmeckým snahám stavěl svou představu demokratického federativního Rakouska. Jako účastník tzv. květnového spiknutí byl zatčen a odsouzen k smrti. Po omilostnění byl do r. 1857 vězněn v Olomouci. Ve vězení napsal několik románů, které se po propuštění pokusil publikovat. Materiální bída jej přivedla k tomu, že byl v l. 1859–65 pod jménem Roman konfidentem pražské policie. Nadále se účastnil zejména literárního života. Přihlásil se ke skupině Májovců, v r. 1857 se podílel na vydání almanachu Máj. Publikoval romány, psal libreta, významné jsou jeho časopisecké kritiky a knižní literárně historické práce. Přispíval do Svobody, kritické přílohy Národních listů, Pokroku a Dělníku; v r. 1871 převzal krátce řízení listu Slovan. Přispíval i do dělnických kalendářů Práce. Byl přesvědčen o nutnosti lidovýchovné činnosti, a proto často přednášel, hlavně v Umělecké besedě a v různých dělnických spolcích. Když byla v r. 1872 odhalena jeho konfidentská činnost, byl českou společností zavržen; publikovat pak mohl jen německy pod pseudonymy Arian Želinský, Leon Blass aj. Zemřel v bídě.

Svou literární činností se chtěl zapojit do služby pokroku, který byl podle jeho názoru zákonem lidského vývoje. V době předbřeznové zdůrazňoval romanticky revoluční úlohu geniálního básníka (vysoko ocenil K. H. Máchu). Zkušenost z revoluce 1848 jej vedla na stranu demokracie. Požadoval, aby literatura líčila život ze stanoviska lidu; v 60. letech se domníval, že literatura má hlavně lidovýchovný účel, že má demokratizovat vzdělání (Duchový komunismus). Dějiny chápal jako pokrok od středověkého tmářství k duchovní, politické a sociální svobodě. Roli českého národa viděl v propagaci a uskutečňování ideálů lidskosti. Domníval se, že pokrok lidstva je do značné míry vázán na porozumění vlastním dějinám. Vysoko oceňuje filozofii 17. století a osvícenství, francouzský a zejména anglický (Millův a Bucklův) pozitivismus a darwinismus. Zdůrazňoval, že je třeba hledat příčiny a zákony historického vývoje, studovat dějiny myšlení a ducha. Postihl i otázku nerovnoměrného vývoje politických a literárních dějin a požadoval, aby literární dějiny nebyly pouhým popisem událostí (jednotlivých děl), nýbrž aby zachycovaly genezi většího celku. Vysoko hodnotil Palackého přínos k českému dějepisectví, zejména jeho kritičnost, postřehl však i vlivy Palackého politických názorů na jeho obraz českých dějin. Sám si vážil zejména husitství. V oblasti sociální filozofie sympatizoval se socialismem a přispěl k jeho popularizaci. Uvědomoval si existenci rozporů mezi bohatými a chudými a varoval před nimi. Utopický komunismus typu E. Cabeta považoval za neuskutečnitelný a nežádoucí, protože myšlenka rovnosti by mohla vést k potlačování vlastní iniciativy a svobody. Zlepšení sociální situace nižších tříd očekával od reforem vedených shora – státem.

Bibliografie: Básně, 1841, 1911; Hrobník (novela), 1844, naposledy 1977; Obrazy ze XIV. a XV. věku, 1844; Povídky, pověsti, obrazy a novely I–III, 1845; Vesničané, obrázek ze života venkovského, 1847; Tábor, jiskry časové, 1849; Blouznění (román), 1857, 4. vyd. 1931; Hedvika (román), 1858; Jen tři léta! (román), 1860, naposledy 1956; Duchový komunismus, 1861; Pavel Josef Šafařík, nástin životopisný, 1861; Věčný ženich (román), 1863, 1941; Na poušti (román) I–II, 1864, 1911; Braniboři v Čechách (libreto), 1866, 1961; Dějepis literatury československé staré a střední doby, 1866; V studni (libreto), 1867; Kronika války prusko–Italsko–Rakouské, 1868; Maloměstské klepny (fraška), 1868, 1956; Prodaná nevěsta (libreto) 1870; Oživené hroby, 1870, naposledy 1977; Šašek Jiřího z Poděbrad (veselohra), 1870, 3. vyd. 1954; Václav Stach, jeho doba a spisy, 1870; Obrana proti lhářům a utrhačům, 1872, 1965; Das Theater und Drama in Böhmen bis zum 19. Jh., 1877; Die Sturmvögel der Revoluzion in Oesterreich vor dem März, 1848, 1879; Morana čili Svět a jeho nicoty I–II, 1909, 1913; Spisy I–IV, 1909–12; Výbor z děl K. S., 1911; Články literárně dějepisné I–II, 1912, 1916; Studie literární, 1916; Lyrika, 1920; Upomínka na K. H. Máchu, 1926; 1848 Předbřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku I–II, 1927; Černá růže, 1939; Počátky českého divadla, 1940; Vzpomínky, 1937; Rodinné listy, 1947; Sociální studie. Pojednání o socialismu, 1950; O literatuře, 1953; Synové světla, 1953; Inserát (veselohra), 1966; Předmluvy: Karel Herloš, nástin životopisný, in K. Herloš: Benátčan, 1869.

J. Arbes, Záhadné povahy, 1884; V. K. Bahník: K. S. Výbor z jeho děl a životopisná studie, 1911; F. Sekanina: O S. životě, O S. díle, in K. S. Morana, 1913; M. Hýsek: Případ Sabinův, Lumír, 1926; K. Kazbunda: Pouť Čechů do Moskvy 1867 a rakouská diplomacie, 1926; K. Kazbunda: České revoluční hnutí 1848, 1929; J. Vejvara: Pozůstalost K. S., Národní listy 1932; J. Jakubec: Dějiny české literatury II, 1934; V. Žáček: K případu K. S., Časopis Národního musea 1936; A. Novák, J. V. Novák: Přehledné dějiny literatury české, 1936–39; F. Strejček: Jednal Sabina zrádně či úskočně? Zvon 1937; J. Fučík: Doslov, in K. S. Počátky českého divadla, 1940; J. Thon: Zapomínaný román K. S., J. Thon: Další knihopisný doplněk k dílu K. S., Český časopis filologický II, 1943–44; J. Thon: Rodinné listy K. S., 1947; Čeští radikální demokraté, ed. K. Kosík, 1958; K. Kosík: Česká radikální demokracie, 1958; J. Purš: K případu K. S., 1959; J. Vlček: Dějiny české literatury III, 1960; Dějiny české literatury III, 1961; Čeští utopisté 19. století, ed. J. Novotný, 1982; O. Urban: Česká společnost 1848–1918, 1982.

ih