Josef Šafařík

* 11. 2. 1907 Prostějov

† 23. 4. 1992 Brno

Svým vzděláním a původním povoláním byl technik; v r. 1931 absolvoval studium stavebního inženýrství na brněnské VUT. V l. 1936–37 byl zaměstnán na Zemském úřadě v Brně, jinak měl „svobodné povolání“. Vedle básnické a dramatické tvorby se věnoval filozofii. Dopracoval se k ní osobitou cestou samouka, a to tak zdařile, že již jeho první kniha esejů Sedm listů Melinovi (1948) získala cenu v literární soutěži nakladatelství Družstevní práce. Kniha byla hodnocena jako významné obohacení domácí filozofické literatury – dokonalostí esejistické formy, originálním a vnitřně poctivým kladením aktuálních filozofických otázek, širokou obeznámeností s dobovými teoriemi. Poúnorová éra nedovolila Š. publikovat; až v l. 1968–69 mohl vydat některé své další práce, mj. esej Člověk ve věku stroje. Když byl znovu umlčen, medituje a umělecky tvoří jen v hlubokém soukromí. Oficiálního uznání se dočkal až po r. 1989: v r. 1991 obdržel čestný doktorát filozofie na MU a Masarykův řád III. stupně.

Š. lze počítat k reflexivním myslitelům s univerzalizujícím spekulativním rozhledem; anagažovaně a dramaticky úderně (a také s nevyhnutelnou jednostranností) rozvíjí svá filozofémata o otázkách lidského života, jeho pravém a smysluplném obsahu, pravdivosti, hodnotové perspektivě a společenském ukotvení. Dialogicky i diskurzívně zkoumá problém lidského údělu, individuální odpovědnosti, svědomí, identity a integrity jedince. S brilantní spekulativní pohotovostí promýšlí ideová (náboženská, přírodovědecká, občanskoprávní aj.) dogmata rozvinuté industriální společnosti a poukazuje na jejich namnoze zvěcněné, ba absurdní a paradoxně ne-lidské důsledky. Pozoruhodná je i jeho kritika forem společenských systémů, mechanismů moci, vládnutí a hodnot s nimi spojených. V rezolutním a nekompromisním zpochybnění jakéhokoli mocenského a přinucovacího násilí obnovuje v české filozofii příznačná témata a postoje, s nimiž přišel kdysi Petr Chlečický.

Bibliografie:
◦ Sedm listů Melinovi. Z dopisů přírodovědcovi, 1948, 21993;
◦ Mefistův monolog, 1974, 21992;
◦ Člověk ve věku stroje, 1969, 21991;
◦ Cestou k poslednímu, 1992;
◦ Noční můra, 1993;
◦ Hrady skutečné a povětrné (Člověk ve věku stroje, O rubatu čili vyzvání, Marná lásky snaha, Slyšíme napořád…), 2008.

Sborníky:
◦ Podoby 2, 1969;
◦ Pohledy 1, 1976;
◦ Divadelní programy – úvody, např. V. Havel: Ztížená možnost soustředění, Divadlo Na Zábradlí, 1968.

Časopisecké příspěvky:
◦ Loutky boží či co? Host do domu 1969;
◦ Člověk ve věku stroje, Hrady skutečné a povětrné, Mefistův monolog, Proglas 1990;
◦ O rubatu čili vyznání, Marná lásky snaha, Proglas 1991.

Literatura:
◦ Opožděný interview s J. Š., Host do domu 1969;
◦ P. Švanda: Dopis J. Š., Proglas 1990;
◦ P. Švanda: Osud české filozofie, Lidová demokracie 11. 6. 1991;
◦ P. Materna: Chvála pojmů aneb dopis J. Š., Proglas 1991;
◦ P. Horák: Cestou k poslednímu, Tvar 1992, č. 42;
◦ J. Kuběna: Třináctkrát o Noční můře, J. Š.: Noční můra, 1992;
◦ Biografie, bibliografie J. Š., Revue BOX 1992, č. 2;
◦ ČF ve 20. století, 1995;
◦ D. Drozd (ed.), Setkání v mezidveří kulis a smrti. Život a dílo J. Š. nejen v divadelních souvislostech, 2007;
◦ P. Bláha: Jednotlivec v labyrintu moci. J. Š. a jeho pojetí paradoxnosti lidské emancipace, in E. Kohák, J. Trnka: Hledání české filosofie, 2012.

md