Hubert Gordon Schauer

* 27. 10. 1862 Horní Zahájí u Litomyšle

† 26. 7. 1892 Hory u České Třebové

Narodil se v česko-německé rodině. Po absolvování českého gymnázia v Litomyšli (1874–82) studuje (1882–86) práva, později filozofi na vídeňské univerzitě, přispívá do Athenaea. V l. 1886–89 působí v Praze, mj. v redakci OSN, duchovně i materiálně podporován názorově mu blízkým T. G. Masarykem. Spolupracuje s Časem, v jehož 1. čísle (20. 12. 1886) uveřejňuje svůj slavný úvodník Naše dvě otázky: „Co jest úkolem našeho národa?“ a „Jaká je naše národní existence?“. V l. 1889–90 žije opět ve Vídni, kde píše významné články do Kučerovy České revue a do Vogelsangova Monatschrift für die soziale Reform, orientovaného v duchu křesťanského socialismu. Největší proslulost si zjednal na poli tzv. české národní filozofie, a to tím, že její fundamentální otázky, jako jsou idea a smysl češství, radikalizoval provokativním tázáním: Má češství vůbec nějaký smysl? Je kulturní hodnota naší nejisté národní existence skutečně tak velká, aby stálo za to věnovat jí veškeré duchovní síly, jež bychom jinak mohli vynaložit na nějakou práci pozitivní, např. vědeckou? Neučinili bychom pro lidstvo více, kdybychom se přimkli k duchovnímu životu velkého národa? Zatímco „vlastenci striktní observance“ jej – a spolu s ním i Masaryka, kterého podezírali z autorství Dvou otázek – hystericky obviňovali z apoštolství národního nihilismu a filozofie „národní samovraždy“, jeho přítel F. X. Šalda, jenž jej považoval za „nejčistší, nejvyšší a jistě také nejširší talent“ celé své generace, rozpoznal v jeho paradoxně ironickém a blasfemickém vystoupení naopak skutečný a dokonce v nejryzejším smyslu vlastenecký čin. Dalším velkým paradoxem tohoto bohémského rozervance drásaného „bojem logiky s touhou“, stravovaného „sporem citu s myšlénkou“ byl jeho vztah k „vrstevnickému pesimismu“. Sám bytostný pesimista podroboval pesimismus hluboké sociálně etické kritické analýze. Považoval ho za „nemoc vůle“, za „neukojenou touhu po ideálu“, za „mravní zmalátnělost a lenivost“. Třetí význačný paradox povstal z jeho touhy „pohroužit se do jedné uspokojující soustavy filozofické“ a jeho výsledného „kolísání mezi všemi“. Tento emocionálně pociťovaný nedostatek povýšil nakonec v racionálním plánu na metodologický postulát: „pravda leží uprostřed“, chce-li jí kdo dosáhnout, „musí znát všechny možné názory a cesty. Jen při takovémto nejširším myšlenkovém rozhledu se můžeme udržeti“. Jemu samotnému zpočátku nejvíce imponoval Schopenhauerův optimistický protipól Hegel, neboť tam, kde je jádrem idea a vše se děje ve směru nezvratného pokroku, „není místa pro nářek“. Postupně však Hegela opustil zejména svou ústřední myšlenkou rehabilitace individua, kterou připomíná Kierkegaarda. Kromě těchto náznaků existenciálního myšlení směřoval nejvíce k určité variantě křesťanského personalismu. Vkládal velké naděje do nových proudů v německé protestantské teologii a do kriticismu kantovců vycházejících z Kritiky praktického rozumu. Významný je jeho příspěvek k dějinám české filozofie. V nich vyzdvihuje A. Smetanu, F. Palackého, nespravedlivě ostře napadá herbartismus. Má též průkopnické zásluhy o českou medievalistiku. Ač nekatolík prosazuje opustiti tezi o „noci středověku“, vydává zajímavou německou studii o duchovním životě ve 12. století (o Abélardovi, Bernardu z Clairvaux a Petrovi z Cluny), v rukopise zanechává práci o arabské filozofii Averroes. Usiluje o filozofický základ literární kritiky a estetiky, ale filozofií má být prostoupena i denní žurnalistika. Sepětí filozofie a umění je pro něho jakousi „fenomenologickou nutností“. Byl rozhodným stoupencem demokracie, „pravého individualismu“ a sociálních reforem, odpůrcem klerikalismu, kritikem negativních důsledků technického rozvoje a „směřování našich časů k tomu, aby převážily industriální, merkantilní, krátce kapitalistické instituce a tendence“.

Bibliografie:
Geistiges Leben in zwölften Jahrhundert, Wien 1885;
Averroes. Studie z dějin filosofie, rkp. (Městské muzeum v Litomyšli);
Spisy 1–3, ed. A. Procházka, 1917–18.

Časopisecké příspěvky:
Základové konkrétné logiky (rec.), Pokrok 1886;
Naše dvě otázky, Čas 1886;
O povaze myšlenkové krise naší doby, Čas 1887;
O pesimismu, Česká revue 1889;
O podmínkách i možnostech národní české literatury, Literární listy (Ltl) 1890;
O úkolech naší kritiky, Národní listy 1890.

Překlady:
◦ T. G. M.: Versuch einer concreten logik, Vídeň 1886.

Literatura:
◦ Filosofové samovraždy, Národní listy 19. 2. 1887;
◦ J. Herben: Deset let proti proudu (1886–1896), 1898;
◦ K. Jonáš: H. G. S. (nekrolog), Plzeňské listy 28. 7. 1892;
◦ V. Mrštík: H. G. S. (nekrolog), Ltl 1893;
◦ J. Karásek: H. G. S. (nekrolog), Moderní revue 1902 (pojato do stati Mladá česká kritika, in: Impresionisté a ironikové I, 1903);
◦ A. Hartl: H. G. S., 1913 (s bibliografií);
◦ E. Rádl: Český Rudin, Česká revue 1917–18;
◦ R. I. Malý: Hořkost a nevíra. Případ Schauerův, in: Jasnýma očima, 1920;
◦ A. Kraus: První filosof národní samovraždy, ND 1926;
◦ J. Herben: Kniha vzpomínek, 1935;
◦ J. Páta: Neznámý S., LN 22. 10. 1937;
◦ F. X. Šalda: H. G. S. (nekrolog), Ltl 1892, č. 13 (Souborné dílo F. X. Š. 10, Kritické projevy 1, 1949);
◦ K. Čapek: Hovory s T. G. Masarykem, K. Teige: F. X. Šalda a 90. léta, 1947, in František Xaver Šalda 1867–1937–1967, Sborník ČSAV, 1968;
◦ M. Kundera: Úvodní projev, in IV. sjezd SČS, 1968;
◦ J. Růžička: Litomyšlské dopisy H. G. Schauera T. G. Masarykovi, Zprávy z muzeí od Trstenické stezky 7, 1969 (část korespondence uložené v LA PNP, fond Ottova nakl. a fond F. X. Šaldy);
◦ J. Růžička: Zrození kritika společnosti. Litomyšlská léta H. G. S. 1862–1882, 1970;
◦ J. Růžička: H. G. S. 1882–1886 (od maturity k Našim dvěma otázkám), rkp. v Okr. archivu v Litomyšli, sign. R 444;
◦ Antologie II, 1989;
◦ J. Opat: Filozof a politik T. G. Masaryk, 1990;
◦ J. Růžička: Nezdárný syn vlastenecké Litomyšle (k 130. výročí narození a 100. výročí úmrtí H. G. S., Od Trstenické stezky 1992, č. 2;
◦ I. Tretera: Schauerův vztah k Hegelovi, in: Hegel v Čechách, na Moravě a v Americe. Sb. k životnímu jubileu prof. M. Sobotky, 1993;
◦ H. G. S. Osobnost, dílo, doba. Sb. příspěvků z mezioborového vědeckého sympozia v Litomyšli 26.–28. 5. 1992, 1994.

it