Jaroslava Schlegelová

* 21. 2. 1955 Kolín

Po maturitě na gymnáziu v Českém Brodě (1974) studovala historii a filozofii na FF UK. V r. 1979 obhájila rigorózní práci Studentstvo na československých vysokých školách v letech 1932–1936 (její části publikovala časopisecky). V l. 1979–93 působila na katedře filozofie FF UK. Věnovala se dějinám filozofie, především dějinám české filozofie, a etice. V r. 1985 obhájila kandidátskou dizertaci podávající kritickou analýzu české pozitivistické etiky, zvláště přínosu F. Krejčího; jedním z jejích oponentů byla J. Popelová. Dizertaci – po konzultaci s brněnským znalcem českého pozitivismu J. Cetlem – vydala v r. 1990 knižně. Při spolupráci s brněnskými historiky filozofie ji oslovovaly snahy představitelů starší i mladší generace brněnských etiků o rozvoj etického bádání na české půdě a o vytvoření speciálního etického časopisu. Po celou dobu svého vysokoškolského působení si vážila práce svých pražských učitelů a pozdějších kolegů M. Sobotky, L. Majora, O. Loužilové, J. Peškové; oceňovala též teoretický přínos J. Zeleného. Od července 1993 působí v Praze jako středoškolská profesorka filozofie, příležitostně přednáší i na vysoké škole.

Po r. 1989 se začala soustavně zabývat didaktikou filozofie a etiky a koncepcí výuky společenských věd na středních školách. Využila přitom nových zahraničních kontaktů; stala se korespondentkou AIPPh (Mezinárodní asociace profesorů filozofie se sídlem v Bruselu), byla u zrodu její české pobočky – České asociace učitelů filozofie. Od r. 1991 se účastní mezinárodních sympozií a seminářů AIPPh v rámci celé Evropy. Publikuje a přednáší na akcích této organizace doma, v Rakousku a Německu. V červnu 1993 řídila mezinárodní sympozium v Praze věnované didaktice filozofie. Od r. 1991 spolupracuje také se Společností pro teoretickou filozofii v Lipsku. Zde se zaměřuje především na problémy soudobé etiky (hodnotové orientace mladé generace, krize hodnot, etiky jakožto svědomí dějin atp.). V r. 1993 měla jako jedna ze zástupců Společnosti pro teoretickou filozofii přednášku na univerzitě v Brémách, na konferenci „Euthanasie“ – Krieg – Gemeinsinn, v roce 1996 přednášela na univerzitě v Bielefeldu na "rádlovské" téma: Zrada intelektuálů v světě chřadnoucím. Publikovala řadu učebních textů pro potřeby středoškolské výuky filozofie, přispívá do didaktické přílohy FČ. Cení si zejména klasického odkazu dějin filozofického myšlení, obdivuje praktickou filozofii I. Kanta, čerpá z díla K. Marxe a B. Engelse; z myslitelů 20. století ji nejvíce inspirují A. Schweitzer, E. Fromm a C. R. Rogers, ze soudobých domácích filozofů je jí blízká pozice E. Koháka a M. Machovce. Hlásí se k pojetí filozofie, jež svými kořeny tkví ve skutečném životě a život zase obohacuje. Skutečná filozofie nemůže být uzavřena ve věži ze slonové kosti, ale musí se vyvíjet v souladu s reálnými potřebami člověka, stát se jeho nezbytným průvodcem v nepřetržitém procesu sebepoznávání, v neutuchajícím úsilí o humanizaci – globální kultivaci lidského rodu.

Bibliografie:
◦ František Krejčí a jeho současníci. Úvaha o české pozitivistické etice, 1990;
◦ Základy filosofie I–V (učební text), 1991–94.

Časopisecké příspěvky:
◦ Ethik – das sprechende Gewissen der Geschichte, Jahrbuch für systematische Philosophie (Münster) 1991;
◦ Kraft, in einer differenten Welt Gutes zu tun, Jahrbuch für systematische Philosophie 1992;
◦ Modell einer Unterrichtseinheit im Rahmen der Gesellschaftswissenschaften, Europa Forum Philosohie 31, 1994;
◦ Ein Problem der Weltethik: Umwertung aller Werte? Jahrbuch für systematische Philosophie, 1994;
◦ Zum Philosophieunterricht an den Schulen Mittel- und Osteuropas, Philosophie und Ethik 1995;
◦ Jak učit filosofii na středních školách, FČ 1995;
◦ Mythenbildung und Transformation. Zum geistig-sozialen Profil der tschechischen Jugend vor den "Wende", Jahrbuch für systematische Philosophie, 1995.

a