August Seydler

* 1. 6. 1849 Žamberk

† 22. 6. 1891 Letná u Prahy

Po maturitě na pražském piaristickém gymnáziu (1867) studoval na pražské FF matematiku a filozofii; jeho učitelem byl i Ernst Mach. R. 1870 se stal asistentem na pražské hvězdárně, r. 1871 získal doktorát filozofie a následujícího roku se habilitoval v oboru fyzika. Od r. 1881 byl mimořádným a od r. 1885 řádným profesorem matematické fyziky a teoretické astronomie na pražské univerzitě; po jejím rozdělení přešel na její českou větev. Byl členem Jednoty českých matematiků, od r. 1884 členem KČSN a od r. 1890 řádným členem ČAV. Článkem Počet pravděpodobnosti v přítomném sporu (Athenaeum III, 1886) se zúčastnil sporu o pravost Rukopisů.

Zabýval se speciálními problémy matematiky, fyziky a astronomie, ale zajímaly ho i filozofické otázky vědeckého poznání, zejména problémy jeho vzniku a růstu. Dotýkal se i problematiky dějin vědy, logiky vědeckého poznání a klasifikace věd. Vycházel ze senzualistického názoru, že všechny naše vědomosti jsou souborem složitých představ, koneckonců odvozených ze smyslových vjemů. Podle toho, zda se vědy zabývají tímto souborem v genetických (subjektivních) nebo logických (objektivních) souvislostech, rozlišuje psychologii na jedné straně a přírodovědu v širším slova smyslu (včetně jazykovědy) na straně druhé. Při výkladu přírodních věd v užším smyslu, tj. těch, které se zabývají objektivními jevy (existujícími v prostoru a v čase), konstatuje, že všechny jevy jsou podřízeny zákonu příčinné souvislosti. Ta je buď myšlená – formální neboli logická, nebo empirická, plynoucí z přírodních zákonů. Úkolem přírodní vědy je převést empirickou souvislost na logickou, tj. vysvětlit ji pomocí jednoduchého principu. Založil tedy veškerou svou práci na výrazném noetickém optimismu ovlivněném určitou pozitivistickou tendencí, která se v té době v evropské vědě prosazovala. Hlavním S. dílem jsou třísvazkové Základové theoretické fysiky (poslední díl vydal a doplnil F. Koláček). Kromě toho publikoval různé statě v Časopise českých matematiků, Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien, v Pojednáních KČSN, v Athenaeu a populární články v Květech a Živě.

Bibliografie:
◦ Základové theoretické fysiky I–III, 1880–91;
◦ Zur Theorie der complementaren Biquaternionen oder den doppelt complexen Grössen, 1881.

ih