Karel Silva-Tarrouca

* 18. 3. 1883 Studénka

† 3. 9. 1958 Campo Verano (Řím)

Patří do české Provincie SJ, i když celý život působil mimo ni (Coimbra v Portugalsku, Gregoriána v Římě). Do jezuitského řádu vstoupil 7. 9. 1901, kněžství přijal 26. 7. 1912. Doktorát filozofie získal v r. 1912 na univerzitě v Innsbrucku. Těžiště jeho filozofické činnosti spočívá v dějinách filozofie (coimberská škola). Ve svém myšlení byl ovlivněn suarezianismem. Po válce odešel z Portugalska do Říma, kde pak na Gregoriáně přednášel církevní historii a filozofii dějin. V Portugalsku publikoval spis Metaphysica, který měl vliv na standardní učebnici Philosophiae scholasticae summa Professores Societas Iesu, Facultam Philosophicarum in Hispania II volum. (1957), a přispíval do Mercierovy Revue néo-scholastique. V Římě uveřejnil řadu článků a recenzí v němčině, portugalštině a italštině. S jezuity v českých zemích a s českou filozofickou veřejností byl v kontaktu do r. 1950. – Bývá zaměňován se svým příbuzným Amadeo Silva-Tarroucou, jenž se rovněž hlásil ke staré české šlechtě a k českému prostředí (publikoval především německy, např. Totale Philosophie und Wirklichkeit, Freiburg im Breisgau 1937, Praxis und Theorie des Gottbeweisens, Wien 1950).

Literatura:
◦ In memoriam Carolus Da Silva-Tarrouca, Liber annalis 1960.

ma