Rudolf Souček

* 23. 1. 1888 Lipník nad Bečvou

† 23. 7. 1954 Brno

Po studiích filozofie v Praze a psychologie v Paříži působil v Brně jako středoškolský profesor. Za pobytu ve Francii ho ovlivnily práce Pierra Janeta (psycholog, psychiatr, neurolog, zabýval se mj. výzkumem podvědomí) a Alfreda Bineta (stoupenec experimentální psychologie, psychometriky, věnoval se mj. problematice inteligence).

Chtěl pěstovat psychologii orientovanou duchovědně; k psychologii F. Krejčího měl (podobně jako M. Rostohar) kritický vztah (byl ostatně v Praze posluchačem F. Mareše); proti jeho koncepci psycho-fyzického paralelismu kladl předpoklad o vzájemném působení vědomí a organismu, přičemž nevylučoval zprostředkující působení duše jako nehmotného činitele. V rámci psychologie osobnosti věnoval pozornost vůli, jež mu představovala nikoli autonomního činitele, ale fenomén složený z duševních prvků – počitků, představ, citů a podvědomých jevů. Zájem o podvědomí ho zase vedl ke studiím psychoanalytickým. Své publikace adresoval většinou širšímu čtenářskému okruhu, snažil se o populární výklad i velmi složitých psychologických otázek.

Bibliografie:
Problém vůle. Studie psychologická, 1920;
Problém psycho-fysický v pojetí Binetově, 1921;
Problém duše, 1923;
Psychologie všeobecná, vývoj psychologie a základní otázky, 1924;
Psychoanalysa, úvod do základních problémů a teorií, 1926, 21937;
Podstata citu, 1927;
Kapitoly z praktické psychologie, 1930;
Příručka okultismu (Metapsychologie), 1930;
Charakter, 1942;
Co víme o duši, 1943;
Stručné dějiny psychologie, 1946.

Časopisecké příspěvky:
Rozhledy psychologické, ČM 1919;
Problém podvědomí, Definice psychologie, ČM 1921;
Jsou základní věty psychologického systému prof. Krejčího nedotčeny? K otázce smíšených citů, RF 1927–28;
Směry dnešní psychologie, O trojstránkovosti jevů duševních, RF 1929;
Předpoklady a důsledky psychofysického paralelismu, Filosofie 1927–28;
Co rozumíme charakterologií? RF 1933.

Překlady:
◦ P. Janet: Psychologické léčení, P. Janet: Likvidace traumatických vzpomínek a psychoanalysa, 1929.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ ČBS, 1992;
◦ K. Mácha: GuV III, 1989.

jg