Pavel Spunar

* 21. 5. 1928 Praha

Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Bubenči (1947) studoval na FF UK hudební vědu, dějiny výtvarných umění, pomocné vědy historické a filozofii. Současně absolvoval Knihovnické kurzy na FF a r. 1949 složil druhou státní zkoušku. Studia ukončil doktorátem filozofie (1952) po předložení dizertační práce Česká bastarda. Krátce byl zaměstnán (1952) v Památníku národního písemnictví, ale od 1. 1. 1953 pracoval v ČSAV. Nejprve působil v Kabinetu filologické dokumentace, později (po zatčení B. Ryby a převodu pracoviště) od r. 1954 v Ústavu pro českou literaturu a konečně (od 1. 1. 1962) v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, dnes (od 1990) Ústavu pro klasická studia AV ČR. R. 1967 získal hodnost kandidáta věd (Nová fakta a úvahy o genezi Kodexu vyšehradského a rukopisů s ním souvisících). Po r. 1989 začal přednášet na vysokých školách, 1992 byl habilitován pro obor dějiny a teorie kultury na FF MU v Brně a tamtéž byl 1995 jmenován profesorem. R. 1996 byl zvolen členem Učené společnosti ČR. Je členem několika mezinárodních vědeckých společností, např. Comité internationale de paléographie latine (Paris), Comité international du vocabulaire des institutions et de la Communication intellectuelle au Moyen Age (Den Haag) a Union académique internationale (Bruxelles).

Vědecký profil S. určovala práce se středověkými rukopisy. Věnoval se paleografii, kodikologii a heuristice středověkých literárních pramenů. Postupně však rozšiřoval svůj úhel pohledu a věnoval se dějinám středověké kultury. Filozoficky vyšel z pozitivismu, postupně se otvíral podnětům pražského strukturalismu francouzské školy Annales a skupiny kolem britského časopisu Past and Present. Spoluzakládal Společnost pro studium náboženství (1990), v l. 1994–2008 byl šéfredaktorem časopisu Religio. Revue pro religionistiku.

Bibliografie (z díla):
◦ Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského (s F. M. Bartošem), 1965;
◦ Kultura středověku, 1972 (2. rozš. vyd. 1995);
◦ Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post universitatem Pragensem conditum illustrans 1–2, Wratislawiae – Varsoviae 1985, 1995;
◦ Kultura českého středověku, 1985;
◦ Kodex vyšehradský. Korunovační evangelistář prvního českého krále (s A. Merhautovou), 2006;
◦ Vlny vzpomínek, 2010.

Sborníky:
Spolupracoval v řadě našich a zahraničních sbornících a sborníkových dílech, např.:
◦ Antika a česká kultura, 1978;
◦ Slovník latinských spisovatelů, 1984, 22004 (671 hesel);
◦ Slovník Judaismus – křesťanství – islám, 1994 22003 (661 hesel);
◦ Žena, manželství a rodina v počátcích české reformace, Příspěvky k dějinám křesťanství, 1991;
◦ Traktáty dominikána Koldy, Frater Colda O.P., Tractatus mystici-Mystické traktáty, 1997;
◦ Napětí mezi oficiálním a „lidovým“ náboženstvím ve středověku, Normativní a žité náboženství, eds. L. Bělka, M. Kováč, 1999;
◦ Spisovatelé – vzdělanci – básníci, Člověk českého středověku, eds. M. Nodl, F. Šmahel, 2002;
◦ Církevní historik Amedeo Molnár (1924–1990), Učenci očima kolegů a žáků, ed. F. Šmahel, 2004.

Časopisecké příspěvky:
Časopisecky publikoval zejména v LF.
◦ První staročeský překlad bible v kulturním kontextu 14. století, Religio 1/1993;
◦ Česká devotio moderna – fikce a skutečnost, LF 2004;
◦ Můj J. B. Kozák, Úryvky z přednášek, Studia philosophica 1/2015.

Edice:
◦ Svět středověku, 1969;
◦ Smích a pláč středověku (s D. Svobodovou), 1987.

Předmluvy:
◦ Smích a pláč středověku, ed. P. S., D. Svobodová, 1987.

Literatura:
◦ Folia historica Bohemica 11, 1987 (s bibliografií do r. 1987);
◦ Septuaginta Paulo Spunar oblata, ed. J. K. Kroupa, 2000 (s bibliografií za léta 1953–1999);
◦ Pulchritudo et sapientia: Ad honorem P. S., eds. Z. Silagiová, H. Šedinová, P. Kitzler, 2008 (s bibliografií za léta 1951–2007);
◦ H. Pavlincová: K jubileu profesora P. S., Religio 1/2018.

.

a