Štěpán z Dolan

† 1421

Tento převor kartuziánského kláštera v Dolanech u Olomouce (1387–1421) byl jedním z nejvášnivějších odpůrců rodícího se husitství. Polemizoval s Husem i s jeho následovníky. Ve svých námitkách vyzvedá však spíše stránku osobních morálních postojů (poslušnost vůči církvi, pokora apod.), kdežto teologicko-metafyzické problematiky se dotýká jen povrchně a v tradičním smyslu. Sám fakt, že mu nešlo o teoretické otázky, nýbrž o mravní aspekty, poukazuje na zcela určitý typ „kartuziánské zbožnosti“, která bývá kladena do souvislosti s evropským proudem „devotio moderna“ (J. Bradáč).

Bibliografie (z díla):
◦ Medulla tritici seu Antiviklef, 1408;
◦ Antihus, 1412;
◦ Dialogus volatilis inter aucam passerem adversus Hussum, 1414;
◦ Liber epistolaris ad hussitas, 1417 (otištěno v B. Pez: Thesaurus anecdotorum novissimorum IV/2, Graz 1723, col. 151–706).

Literatura:
◦ R. Hikl: Š. z Dolan, Olomouc 1966;
◦ J. Bradáč: Poslední kartuziánský devotista Š. z Dolan, 1968;
◦ J. Nechutová: Dialogus volatilis Š. z D., LF 1984;
◦ P. Spunar: Repertorium, 1985.

md