Pavel Stránský

* 1583 Zapy u Čelákovic

† únor 1657 Toruň

V r. 1607 se na UK stal bakalářem a 1608 mistrem svobodných umění. Působil pak jako správce litoměřické evangelické školy, později (do r. 1625) i jako městský písař a radní. Pobělohorské dekrety ho existenčně postihly, takže nakonec – po vydání Obnoveného zřízení zemského v r. 1627 – odešel do exilu. Po putování Saskem a Holandskem se usadil v polské Toruni, kde získal místo profesora a dozorce na gymnáziu.

Na výzvu leydenského nakladatelství bratří Elzevirů začal psát svou – brzy proslulou – knihu O státě českém (Respublica Bojema), v níž se pokusil obhájit legitimitu předbělohorského společensko-politického vývoje v Českém království, jeho státní suverenitu. Svým celkovým pojetím a širokým záběrem představuje tento spis i jakousi českou vlastivědu. Na obranu českého jazyka vystoupil už ve svém Okřiku (Proti hostinským, v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům na nedbalého Čecha učiněný okřik, jež léta Páně 1618 sepsal přirozeného jazyka svého milovný Čech M. P. Stransci). Patřil k rozhodným odpůrcům protireformace v českých zemích. Své kališnické vyznání úspěšně hájil i v polemikách s katolickým teologem Františkem z Rozdražova a s Valeriánem Magnim (1627).

Bibliografie:
◦ O státě českém, 1634, 4. vyd. 1719, 1946 (ed. a př. B. Ryba).

Literatura:
◦ OSNND;
◦ Antologie, 1981.

md