Jaroslav Střítecký

* 4. 10. 1941 České Meziříčí

Po maturitě na JSŠ v Dobrušce (1958) studoval v l. 1958–63 na FF MU historii (diplomová práce o představiteli německého liberalismu G. G. Gervinovi) a hudební vědu (diplomová práce o vztahu hudby a řeči); PhDr. 1966. Pod vedením J. Kudrny se orientoval na filozofii (osvícenství, Kant, Hegel). V r. 1966 byla jeho vědecká aspirantura, původně orientovaná na historii, převedena na filozofii a začal působit na katedře filozofie a metodologie věd FF MU jako odborný asistent. Při reorganizaci kateder byl převeden na obor sociologie; v r. 1986 se stal docentem sociologie a v l. 1981–90 byl vedoucím katedry sociologie FF MU. V r. 1993 se habilitoval v oboru filozofie, v r. 1994 byl jmenován profesorem filozofie a přešel do semináře estetiky Ústavu hudební vědy FF MU. Od r. 1990 přednáší i na JAMU. V l. 1967–68 (a znovu v r. 1981) pobýval v Ústavu evropských dějin v Mohuči a navštěvoval ve Frankfurtu n. M. přednášky a semináře Th. W. Adorna a J. Habermase. V r. 1987 učil sociologii na univerzitě v Lipsku, v l. 1994–96 byl hostujícím profesorem Institutu pro sociologii kultury na univerzitě v Salcburku a přednášel rovněž na Historickém ústavu univerzity v Innsbrucku, v r. 1996 byl na studijním pobytu ve Vídni. Patří k zakladatelům Die Bad Homburger Gruppe, jejímž cílem je kritické zkoumání česko-německých kulturních a historických vztahů v l. 1750–1939.

Interdisciplinární orientaci s výrazným filozofickým zaměřením uplatnil nejprve při zkoumání německého liberalismu a filozofické sebereflexe historismu. Toto zaměření měla i jeho kandidátská dizertace Wilhelm Dilthey. Historické a filozofické zdroje duchovědné metodologie (1980), kterou přepracoval pro knižní vydání Dějiny a dějinnost. Studie k problému jednoty a jednotlivého u Diltheye a Kanta. Pochopil Diltheye jako pokus o překlenutí dilematu mezi systematickým a historickým hlediskem, upozornil na jeho význam pro fenomenologickou filozofii a na jeho snahu proniknout k původním ideovým proudům a vazbám německé duchovnosti syntetickým zkoumáním náboženské, mravní, právní a vědecké praxe, odlišil ho od konzervativního historismu a analyzoval i Hegelův podíl na jeho úsilí o průnik k individualitě. Dále se věnoval estetice a kritice vídeňského formalismu a pražského strukturalismu. Podněty systematického a kritického jádra německé klasické filozofie a sociálněvědné frankfurtské školy vztáhl ke konkrétnímu poznání sociologie, historie a uměnovědy při rozvíjení tématu sociální racionality, kterým vstoupil do mezinárodní diskuze o postmoderně, o níž u nás jako jeden z prvních referoval svými výklady J. Derridy, M. Foucaulta a J.-F. Lyotarda. Zabýval se rovněž J. Habermasem a jeho kritikou instrumentálního rozumu a teorií komunikativního jednání. Svá kulturně historická a kulturně sociologická studia orientoval i na kritickou analýzu kulturních a nacionálních identifikačních procesů se záměrem poznávacím i prakticky demystifikačním. Soustavnou pozornost věnoval německé filozofické, estetické i krásné literatuře. Zabýval se Goethovým dílem, přeložil a komentoval stěžejní dílo E. Hanslicka O hudebním krásnu, uvedl k nám W. Benjamina, zasloužil se i jako lektor nakladatelství Odeon o vydání řady děl moderní německé literetury a mnohá z nich doprovodil zasvěcenými doslovy (P. Handke, Th. Bernhard, A. Andersch, A. Muschg, Ch. Wolfová, S. Zweig ad.). Účastnil se na německém překladu Patočkovy práce Přirozený svět jako filozofický problém pro nakladatelství Klett-Cotta (1990).

Bibliografie:
Dějiny a dějinnost. Studie k problému jednoty a jednotlivého u Diltheye a Kanta, 1985.

Sborníky:
Historismus a estetika u Zdeňka Nejedlého, Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury, 1978;
Nejedlý filozof a estetik, Tvůrčí odkaz Zdeňka Nejedlého, 1979;
O. Hostinský a formální estetika, Pocta Otakaru Hostinskému, 1982;
Rozpad klasické filozofie v pojetí Jiřiny Popelové, Jiřina Popelová, filozofka a učitelka filozofie, 1984;
Eduard Hanslick und die tschechische Musik, Colloquium Musicologicum Czech Music Brno 1974, 1985;
Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, Průmysl a technika v novodobé české kultuře, 1988;
Tradice a obrození. Bedřich Smetana, Povědomí tradice v novodobé české kultuře. Doba B. Smetany, 1988;
Liberale Motive bei Wilhelm Dilthey, Deutschland und Europa in der Neuzeit, Stuttgart 1988;
Mohl se TGM stát rakouským Durkheimem? Tomáš Garrigue Masaryk a sociologie, 1994;
Identitäten, Identifikation, Identifikaten, Formen des Nationalen im Lichte zeitgenössischer Nationalismustheorie (ed. E. Schmidt-Hartmann), München 1994;
Kultur der Kritik. Musik im Zwiespalt nationaler Bewusstseinsbildung, Böhmen im 19. Jahrhundert. Vom Klassizismus zur Moderne (ed. F. Seibt), Frankfurt a. M. – Berlin 1995;
Hätte Thomas Masaryk zum österreichischen Durkheim werden können? Krise und Exodus (ed. K. R. Leube, A. Priberski), Wien 1995.

Časopisecké příspěvky:
Ke Gervinovu pojetí národa a státu, SPFFBU 1965, C 12;
Innere Erfahrung und drei Klassen der Aussagen in der Geisteswissenschaften, SPFFBU 1968, B 15;
Intonation as a Problem, SPFFBU 1968, H 3;
Historismus a historično, FČ 1969;
Úděl proměny a tvář sebeklamu, Host do domu 1969;
Velcí a malí, Opus musicum (OM) 1971;
W. Diltheye založení vědy duchovní a pozitivismus J. St. Milla, SPFFBU 1973, G 17;
Transcendentalismus a vnitřní historizace poznání, SPFFBU 1974–75, B 21–22;
Kryštof Harant z Polžic a jeho doba, OM 1974;
Otakar Hostinský a formální estetika, OM 1980;
Hostinský dnes, Hudební rozhledy 1982;
Tvar, proměna, struktura, SPFFBU 1984, H 19–20;
Východiska Durkheimovy sociologie, Sociologický časopis 1984;
Das Buch als Korsett? Zu Kants Auffassung von Frau und Familie, Sociological Microjournal, Copenhagen 1985;
◦ (čes. SPFFBU 1986, G 30);
Proměny a konstanty Habermasovy sociologické teorie, Sociológia 1986;
Empirizace apriori? K Habermasově teorii komunikativního jednání, SPFFBU 1986, G 32;
Die tschechische nationale Wiedergeburt, Bohemia 1990;
Spor o postmodernismus a otázka sociální racionality, OM 1990;
◦ SPFFBU 1990, G 33;
Text světa a svět textu. Diltheyův strukturalismus dnes, FČ 1992;
Form und Sinn: Zur Vorgeschichte des Prager Formalismus und Strukturalismus, Bohemia 1992;
Die tschechische Soziologie der Nachkriegszeit, Sociologie Internationalis, Berlin 1994;
The Czech Question a Century Later, SČ 1995.

Předmluvy:
Proč Albisser střílel, A. Muschg: Albisserův důvod, 1978;
Prameny naděje, W. Benjamin: Dílo a jeho zdroj, 1979;
Smrt krásného zdání, A. Andersch: Bouře v Ardenách, 1979;
Člověk a válka, E. M. Remarque: Čas žít, čas umírat, 1980, 21984;
Znovuobjevování řeči, P. Handke: Nežádané neštěstí, 1980;
Cizinec v čase, A. Andersch: Efraim, 1983;
Touha po pochopení a vyjádření konce jednoho světa, S. Zweig: Netrpělivost srdce, 1984;
Rozhodnutí k životu, Th. Bernhard: Dech, 1984;
Objektivita bezdomoví, J. Roth: Pochod Radeckého, 1986;
Rozum světa a svět rozumu, Ch. Wolfová: Kassandra, 1987;
Mc Luhan po pětadvaceti letech, M. Mc Luhan: Jak rozumět médiím, 1991;
Oscar redivivus, G. Grass: Plechový bubínek, 1992.

Edice:
◦ Z. Nejedlý: Umění staré a nové (s J. Hanzalem), 1978.

Překlady:
◦ E. Hanslick: O hudebním krásnu (s úvodní studií a komentářem), 1973.

jz