Oleg Sus

* 9. 9. 1924 Brno

† 22. 11. 1982 Brno

Susův otec Michail Jakovlevič byl (od r. 1921) emigrant z Ruska, matka byla Češka. Po maturitě na gymnáziu v Brně-Husovicích (1944) studoval na FF MU (1945–49) filozofii, estetiku a literární vědu; PhDr. 1950 (dizertace Film v kapitalistické společnosti a některé otázky filmové teorie). V r. 1950 začal přednášet na FF MU jako asistent estetického semináře (vedeného Mirko Novákem). V r. 1960 se stal kandidátem filologických věd ( Příspěvky ke genezi teorie významu v české strukturalistické estetice). V r. 1964 se habilitoval pro estetiku na základě práce Studie k problémům integrace a systémovosti v moderní české estetice. V l. 1965–71 byl členem katedry české a slovenské literatury, kam byl estetický seminář začleněn. Od r. 1964 byl členem Svazu čs. spisovatelů. Externě působil v redakcích časopisů Host do domu (byl spiritus agens kritické linie a celkového zaměření časopisu, v němž také zavedl rubriky jako Jazyčník, 13 řádků O. S. aj.), Věda a život, Index (1968–69); do r. 1970 byl také členem redakční rady Estetiky. Po vynuceném odchodu z FF (1970) byl bez zaměstnání, odkázán na výdělek manželky a příležitostné honoráře za práce vykonané smluvně na jména jiných. Přispíval pak jen do zahraničních časopisů, protože do konce života nesměl doma publikovat. – Užíval šifer a pseudonymů gs, Olaf, ajlavník, A. Arché, D. Bredon, De Death, Larsen, Tlalok aj.

Soustřeďoval se hlavně na otázky estetiky, obecné teorie umění a literární vědy. Jeho rozsáhlé a mnohostranně založené dílo bylo spjato s kritickou erudicí a hlubokými znalostmi filozofie, zvláště jejích směrů 19. a 20. století. V oblasti estetiky, v níž spočívalo těžiště S. činnosti vědecké, publicistické i pedagogické, dominoval zájem o historii starší (pozitivismus), ale hlavně moderní české a světové estetiky, o dějiny a teorii formálních škol 19. a 20. století, o evropský strukturalismus (v první řadě český, včetně jím vytyčené linie tzv. prestrukturalismu), o problematiku avantgardy (poetismus, surrealismus) a o otázky sémiotické a sémantické. Přes úctu k vědeckým tradicím a hodnotám dosavadních systémů se dokázal koncentrovat na nové progresivní metody i směry, aniž podléhal módním vlivům (např. jako jeden z prvních u nás uplatňoval teorii literární komunikace). V začátcích vědecké a kritické dráhy využíval i některých poznatků marxistické estetiky a teorie umění. Byl zásadně proti uplatňování ideologických hledisek ve vědě a v kritice a upozorňoval na relativně progresivní (antidogmatické) momenty a tendence v marxistickém myšlení. Od počátku 60. let směřoval od spíše analytických studií k historicko-teoretickým syntézám (nejprve v jediné knižní práci vydané za jeho života – v Metamorfózách smíchu a vzteku). Na konci 60. let připravil k vydání tři knihy, v nichž se představil i jako svrchovaný kritik šaldovského typu, v lecčems poučený i u Václava Černého (právě S. zásluhou mohl V. Černý od r. 1963 publikovat v Hostu do domu), Romana Jakobsona, Jana Mukařovského a dalších strukturalistů. Ze současníků si vážil zvláště prací K. Chvatíka, R. Kalivody, M. Jankoviče a M. Červenky. Tyto jeho knihy (z nichž dvě byly vysázené již v r. 1969), mohly vyjít až po listopadu 1989. Kniha Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice, vzniklá rozpracováním dvou studií o O. Zichovi, je analýzou proudu v české estetice, který S. považoval za prestrukturální (O. Hostinský, O. Zich). Soubor studií Estetické problémy pod napětím obsahuje práce věnované české literatuře a kultuře meziválečného období. V centru zájmu tu stojí estetika českého poetismu a surrealismu, mj. jejich avantgardní antropologismus, dále výklad estetických antinomií české avantgardy (u Bedřicha Václavka) i paradoxů moderní estetiky (např. v díle Ernsta Fischera). Třetí publikaci Bez bohů geneze? tvoří soubor z větší části již publikovaných studií, esejisticky laděných. Jsou zaměřeny k otázkám filozoficko-estetickým (Hegel), většinou však k estetickým problémům novějším nebo současným (J. P. Sartre, „pseudokomunikace“ jako umělecký fenomén ve "světě her" Václava Havla aj.), k otázce vývoje v dějinách literatury i vývoje jakožto filozofické kategorie.

Bibliografie:
Metamorfózy smíchu a vzteku, 1963;
A Contribution to the Prehistory of relations between Formalism and Semantics. To the Czech Semantics in statu nascendi: A historical Retrospect, Urbino (Itálie) 1975;
Estetické problémy pod napětím. Meziválečná avantgarda, surrealismus, levice, 1992;
Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice. Dvě studie o Otakaru Zichovi, 1992;
Bez bohů geneze? 1996.

Sborníky:
O Václavkově dualismu čistého umění a účelné tvorby (K jeho pojetí a vzniku), Bedřich Václavek, 1963;
Od moudrosti k ironickému humoru (O položení básnické tvorby Jana Skácela), Cesty k dnešku I, 1964;
Dvě stati o avantgardním antropologismu: 1. Poetický modus vivendi neboli člověkotvorba. 2. Totožnost člověka uprostřed víru, Cesty k dnešku II, 1966;
Geneze sémantiky umění v české tvarové estetice, O literárnej avantgarde, Litteraria 9, 1966;
Založení Šaldova symbolismu ve vztahu k německým duchovědným teoriím, F. X. Šalda 1867–1937–1967, 1968;
Typologie tzv. slovanského formalismu a problémy přechodu od formálních škol ke strukturalismu, Přednášky pro VI. mezinárodní sjezd slavistů, 1968;
Antropologická konstanta a kategorie náhodnosti v surrealistické estetice, Problémy literárnej avantgardy, 1968;
Die Kunst als strukturelles und nicht-strukturelles Phänomen (Paradoxa des Strukturalismus und des Meta-Strukturalismus), Actes du VII e Congrès international d'esthétique, Bucarest 1977;
On the Applicability of Semiotics to the Aesthetics of Literature, Semiotic Lanscape. Proceedings of the First Congress of the International Association for Semiotic Studies, Milano 1979.

Časopisecké příspěvky:
O interpretaci Hegelovy estetiky, FČ 1958;
Sémantický problém „významové představy“ u O. Zicha a J. Vokelta: K počátkům sémantiky v moderní české estetice, SPFFBU 1958, F 2;
Pravda logická a „pravda“ umělecká: Pravdivost vypovídacích vět v literárním díle jako problém sémantický, SPFFBU 1958, B 5;
Sémantické problémy umění u Josefa Durdíka: Z dějin české estetiky – formalismus a sémantika, FČ 1960;
Pokus o reformu existencialismu (Poznámky k nové přeměně Sartrovy teorie), Sémantika umění v českém strukturalismu a problémy jejího hodnocení, Slovenský filozofický časopis 1960;
Zu einigen Problemen der Psychologie des literarischen und künstlerischen Schaffens, Zagadnenia Rodzajóv Literackich 1962;
Metodologické problémy psychologie umělecké a literární tvorby (Psychologická textologie a „psychopoetika“), SPFFBU 1963, D 10;
O nezbytnosti estetického systému, O syntetickou koncepci dějin české marxistické estetiky, Česká literatura (ČL) 1963;
K předpokladům vzniku české strukturalistické estetiky a sémiologie: Linie „duchovědná“, Estetika 1964;
Estetické antinomie české levé avantgardy (Čisté umění a účelná tvorba, poetismus a konstruktivismus), ČL 1964;
První manifest poetismu Karla Teiga, Slovenská literatúra 1964;
Anfänge der semantische Analyse der dichterischen Sprache, Zagadnenia Rodzajóv Literackich 1964;
K počátkům sémantiky umění v české estetice: Zichova teorie významové představy a sémantické typologie, SPFFBU 1964, F 8;
Dějiny si dělají blázny, blázni dělají dějiny, Divadlo 1964;
Nová koncepce psychologie literárního tvoření a "psychopoetika", Slovenská literatúra 1966, č. 13;
Ke vzniku sémantické typologie v estetice Otakara Zicha, ČL 1966;
Příspěvek ke strukturní teorii estetické normy, Estetika 1966;
Člověk trvající a člověk náhodný v surrealistické estetice, Orientace 1966;
Prehistorie Šaldovy symbolistické estetiky a její kontext, Estetika 1967;
O strukturálním rozboru estetické normy a o dynamice jejího vzniku i aplikace, Český strukturalismus z hlediska ideologického "demaskování", ČL 1967;
O struktuře. K pojmosloví strukturalismu v díle J. Mukařovského, ČL 1968;
Debut české duchovědné estetiky: F. X. Šalda, T. G. Masaryk a německé myšlení, SPFFBU 1968, B 15;
Český formalismus a český prestrukturalismus, Orientace 1968;
Tipologija apsurdnosti i neki njeni slavenski vidovi I, Izraz (Sarajevo) 1968;
Porevolucionarno vrijeme: bez bogova geneze, Izraz 1969;
Poetry and Music in the Psychological Semantics of O. Zich, SPFFBU 1969, H 4;
O jednej z výrazových hodnot literárneho diela: Tzv. názornosť a funkcia umeleckého textu, Slovenské pohĺady 1970;
Unjetnost živjeti u češkom poetizmu: Utemelenje avangardnog antropologizma i felicitologija, Izraz 1971;
Tipologija apsurdnosti i neki njeni slavenski vidovi: koordinarani češki apsurditet na sceni, Izraz 1971;
Les traditions de l'esthétique moderne et du structuralisme de Jan Mukařovský, Revue de l'esthétique 1971;
Le formalisme et le préstructuralisme tchèques, Change 1972;
Die Wege der tschechischen wissenschaftlichen Ästhetik: Jan Mukařovský, Die Genese der semantischen Kunstauffassung in der modernen tschechischen Ästhetik, Die Welt der Slaven 1972;
On the Genetic Preconditions of Czech and German Thought, Poetics 1972;
On the Origin of the Czech Semantics of Art, Semiotica 1973;
Ein Strukturmodell des Fungierens und der Aplikation der ästhetischen Norm. Axiologie und Semiologie, Die Welt der Slaven 1977;
F. X. Šalda and European fin de siècle, Russian literature 1979;
Die erste Ansätze zu einer Kunstsemiotik im alten tschechischen Formalismus bei Josef Durdik, Wiener slawistischer Alamanach, 1980;
Co vzniká a co trvá, co se vyvíjí a nevyvíjí, Host 1990;
In margine tzv. autentičnosti, List pro literaturu 1990;
České pseudosvěty, Romboid 1991.

Předmluvy:
"Dějiny estetiky" na české půdě, K. E. Gilbertová, H. Kuhn: Dějiny estetiky, 1965;
Úvod do paradoxů nezbytnosti, E. Fischer: O nezbytnosti umění, 1967;
Průkopník české strukturní sémantické divadelní vědy, O. Zich: Estetika dramatického umění, Würzburg (reprint) 1977.

Edice:
◦ Cesty k dnešku I–II, 1964, 1966.

Literatura:
◦ Slovník českých spisovatelů, Toronto 1982;
◦ Slovník zakázaných autorů, 1992;
◦ K. Chvatík: Rytíř bez bázně a hany české literární kritiky, Listy 1983, č. 2;
◦ In memoriam. O. S. 1924–1982, rkp. sb., ed. L. Soldán, 1984;
◦ Památce O. S. rkp. sb., ed. I. Zhoř, 1988;
◦ L. Soldán: Estetik a kritik, redaktor, novinář O. S., Host 1990;
◦ L. Soldán: Český a slovenský prostor v díle O. S., Romboid 1991;
◦ J. Rambousek: O O. S. v samizdatech, Universitas 1991;
◦ L. Soldán: Kritikovy úvahy, myšlenky i lektýry, Proglas 1992;
◦ R. Pečman: Susův návrat, in O. Sus: Geneze sémantiky, hudby a básnictví v moderní české estetice, 1992;
◦ M. Suchomel: Struktura jako vír protikladů. K S. pojetí české avantgardy, ČL 1993;
◦ M. Jankovič: S. otevírání struktur, ČL 1993;
◦ O. S. redivivus. Sb. z konference O novodobé estetice a jednom jejím významném představiteli, 1994;
◦ J. Skácel: Smrt je ona chvíle ..., LtN 1994, č. 36.

ls