Eduard Urx

* 29. 1. 1903 Velká nad Veličkou

† 20. 4. 1942 Mauthausen

Gymnázium navštěvoval ve Strážnici (1914–19) a v Ružomberku (1919–22), v l. 1922–25 studoval na FF UK filozofii, bohemistiku a germanistiku, ale studia nedokončil. Od r. 1924 se věnoval novinářské a politické práci v KSČ, kde byl blízkým spolupracovníkem K. Gottwalda. V r. 1924 byl jedním z iniciátorů skupiny DAV, v l. 1925–29 redaktorem Pravdy v Bratislavě, v r. 1929 vedoucím redaktorem Dělnického deníku v Ostravě a v l. 1929–31 a v r. 1938 redaktorem Rudého práva, od října 1938 šéfredaktorem ilegálního Rudého práva. V l. 1931–33 žil v emigraci v Moskvě, kde studoval a působil v aparátu Komunistické internacionály. Řadu funkcí zastával v KSČ, po okupaci se stal předsedou I. ilegálního ÚV KSČ, v r. 1941 byl zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a v Mauthausenu, kde byl popraven.

Působil především jako politik, novinář, překladatel, literární kritik a teoretik. Marxisticko\–leninskou filozofii chápal jako metodologický základ své činnosti v oblasti literární a umělecké kritiky a současně jako teoretické východisko politické a ideologické aktivity revoluční proletářské strany. Ve svém kritickém vztahu k české meziválečné filozofii vycházel z názoru, že pohegelovská buržoazní filozofie je úpadková a že nemá zájem usilovat o pravdivé poznání skutečnosti. Své stanovisko dokládal ve stati Filosofie československé vládnoucí třídy pojetím pravdy F. Krejčího, K. Čapka a J. B. Kozáka, v recenzích Ke kritice formální logiky, kde posoudil Logiku Josefa Tvrdého, a Československá filosofie o stejnojmenném spisu Josefa Krále, ve které z marxistického hlediska zformuloval požadavky na historiografii filozofického myšlení a způsob hodnocení jednotlivých filozofů. Domníval se, že je třeba si všímat „sociologických kořenů“ jednotlivých filozofických směrů a zkoumat nejen způsob, jak filozofové řeší teoretické otázky, ale také sledovat praktické důsledky názorů každé filozofické školy a jejích hlavních představitelů. Uvedené zásady se pokusil aplikovat na historii české filozofie a její souvislosti s politickými a kulturními dějinami českého národa.

Bibliografie:
◦ Na socialistických polích, Moskva 1934;
◦ Pole zorané, 1934;
◦ Za pravdu a mír, ed. M. Novák, 1954;
◦ Urx a naša prítomnosť, ed. Š. Drug, 1960;
◦ Básnik v zástupe, ed. Š. Drug, 1961;
◦ V prvních řadách, ed. L. Lantová, M. Nosek, 1962;
◦ V službách revolúcie, ed. Š. Drug, 1976;
◦ Umění a proletariát, ed. D. a Š. Vlašínovi, 1979.

Časopisecké příspěvky:
◦ Filosofie československé vládnoucí třídy, Tvorba 1930;
◦ Ke kritice formální logiky, Československá filosofie. Několik poznámek o dějinách filosofie a hlavně o spisu dr. Josefa Krále, Tvorba 1938.

Překlady:
◦ J. Reed: 10 dní, ktoré otriasli svetom, 1926;
◦ U. Sinclaire: Po potope, 1926.

Literatura:
◦ Š. Drug: E. U., 1962;
◦ E. U., 1971;
◦ E. U., 1972;
◦ V. Bakoš: Urxova kritika buržoáznej filozofie, Filozofia 1983;
◦ J. Bodnár: Dedičstvo myšlienok, 1983;
◦ M. Šiška: Komunistický novinář E. U., 1987;
◦ Antologi, 1989;
◦ Slovenský biografický slovník VI, 1994.

jz