František Oldřich Vaněk

* 1857 Olomouc

† 2. 1. 1923 Praha

V Praze na UK získal doktorát filozofie (1897). Působil jako publicista v oborech filozofie, náboženství a techniky; patří u nás k prvním propagátorům letectví. Už v 70. letech v esejistických příspěvcích ve Šťastného Svobodě (pod šifrou J. Gr.) vyvracel teologické námitky proti ateismu a odmítal náboženství založené na víře v osobního boha. Ve svých filozoficky laděných studiích vysvětloval přírodní jevy z pohybu hmoty – "jednotícího principu všemmíra" (o specifický výklad duševna se nepokusil). Místo teleologického konceptu „vývoje k dokonalosti“ mluvil o „odvěčné střídavosti a toku a převratu přeměn věcí bez účelu a cíle“. V Nové době 1878 upozornil na duchovní význam díla Augustina Smetany. Zajímal se rovněž o německého hlasatele individualismu Maxe Stinera. F. Krejčí recenzoval v ČM jeho práce O původu a vývoji náboženství (1901) a Jednotný názor o všemmíru (1902).

Bibliografie:
◦ Mravouka v bibli, 1878;
◦ Egoismus, 1882;
◦ Animismus, 1898;
◦ O původu a rozvoji náboženství, 1901;
◦ Jednotný názor o všemmíru, 1902.

md