Georgij Vernadskij

* 20. 8. 1887 Moskva

† 1973 New Haven (USA)

Psal se také George Vernadsky. – Byl profesorem Permské, poté Tauridské univerzity. Od r. 1920 žil v emigraci v Řecku, v l. 1921–28 v ČSR (profesor Ruské PF v Praze). V r. 1928 se stal profesorem Yale University (USA), mj. s Masarykovou pomocí, nadále však zůstal v úzkých kontaktech s Prahou.

Zaměřoval se na historii a filozofii dějin. Zprvu předkládal pozitivistická díla, od počátku 20. let však vykazuje zřetelný odstup vůči západní Evropě. Zdůrazňuje nacionální princip v ruských dějinách, záporně hodnotí petrovské „otevírání oken k Západu“ a dodává, že západoevropské vlivy není radno přeceňovat; ostatně byly potlačovány, anebo v samé své podstatě transformovány, aby se staly adekvátními potřebám Ruska. Inspirován především pamflety N. Trubeckého a P. Savického postupně se sbližoval s eurasijskou ideologií, během 20. let však zatím ještě zdrženlivě; ctil vědecké metody a snažil se prověřovat eurasijské termíny a hesla na historických faktech. V případech, kde např. Savickij a Alexejev mluví o zákonitosti, často suše konstatuje pouhou živelnou událost. Eurasijské ideologii podlehl ve 30. l., kdy rozpracoval její koncept filozofie dějin. Co dříve předkládal v podobě možného, nyní vydával za nalezenou pravdu. Podtrhuje organický celek historické koexistence národů Eurasie (tj. Ruska v hranicích impéria k r. 1917), působení sil, které údajně vždy v dějinách navzájem přitahovaly její etnika, napomáhaly prorůstání jejich kultur v celek. Dále načrtává společné základní rysy národů Eurasie, mj. společné kvality v oblasti „politické psychologie“, zejména působnost bezpodmínečného podřízení vyššímu principu, uvědoměle zdola požadovanou potřebu pevné moci na bázi vojenské diktatury, v čele s významným vůdcem, dále v epochálních rytmech se projevující tendenci vytváření jednotného státu v Eurasii. Heslo „Eurasie Eurasijcům!“ podle něho vyplývá z dějin, naopak hesla založená na jiných geopolitických principech zůstávají nástroji cizího imperialismu. V souvislosti s ruskou krizí r. 1917 zdůrazňuje, že sjednocení s Orientem se prověřilo, nerozpadlo se; naopak evropské přídavky na západě ruské říše odpadly. Sovětský systém považuje za kontinuátora ruského impéria, který dále rozvíjí samoděržavný charakter moci, zachovává jednotu státu, buduje dopravní magistrály eurasijského rozměru, upevňuje hospodářskou jednotu Eurasie apod. Později se V. znovu stal zdrženlivějším, prostě upřednostňoval vědecké rozpracování témat historických svazků ruského národa s orientálními etniky a závěry těchto studií akcentoval ve svých velkých syntézách ruských dějin. Systematicky rozbíjel předsudek o orientálních etnikách jakožto osudovém nepříteli ruského světa; představoval je jako nositele specifických hodnot, které silně ovlivňovaly Rusko. V tomto směru nakonec výrazně přeorientoval celou současnou americkou historiografii a politologii o východní Evropě.

Bibliografie:
◦ Očerki istorii prava Russkogo gosudarstva, 1924;
◦ Gosudarstvennaja ustavnaja gramota Rossijskoj Imperii 1820 goda. Istorikopolitičeskij očerk, 1925;
◦ Načertanije russkoj istorii, 1927;
◦ A History of Russia, New Haven 1929, ⁵New Haven – London 1963;
◦ Lenin, Red Dictator, New Haven 1931;
◦ The Expansion of Russia, New Haven 1933;
◦ Opyt istorii Jevrazii. S poloviny VI-go veka do nastojaščego vremeni, Berlin 1934;
◦ Political and Diplomatic History of Russia, London 1937;
◦ Zvenja russkoj kuľtury I. Drevnjaja Rus'. Do poloviny XV-go veka, Bruxelles 1938;
◦ Bohdan Hetman of Ukraine, New Haven 1941;
◦ Ancient Russia I-II, New Haven 1944, 1945;
◦ The Mongols and Russia, New Haven 1953;
◦ Studien zur ungarischen Frühgeschichte (s M. de Ferdinandy), München 1957;
◦ The Origins of Russia, Oxford 1959;
◦ Russia at the Dawn of Modern Age, New Haven 1959, ²1964;
◦ The Tsardom of Moscow (1547–1682) I–II, New Haven 1969;
◦ Kievan Russia, New Haven 1978;
◦ Russian Historiography, Belmont (Mass.) 1978.

Sborníky:
◦ O sostave Velikoj Jasy Čingiz-chana, Issledovanija i materialy po istorii Rossii i Vostoka I, Bruxelles 1935.

Časopisecké příspěvky:
◦ Mongoľskoje igo v russkoj istorii, Jevrazijskij vremennik 1927.

Literatura:
◦ D. Obolensky: G. V., Oxford Slavonic Papers V, 1954;
◦ D. Obolensky: G. V., Essays in Russian History, A Collection Dedicated to G. V., Hamden 1964;
◦ Ch. J. Halperin: Russia and the Steppe: G. V. and Eurasianism, Forschungen zur Osteuropäischen Geschichte 1985;
◦ Slovanský přehled 1993, č. 1.

vg