Timotheus Vodička

* 16. 9. 1910 Olomouc

† 12. 5. 1967 Olomouc

Po maturitě na reálném gymnáziu v Olomouci (1929) studoval v l. 1929–37 na FF MU v Brně filozofii a dějiny světových literatur. Na počátku svého vysokoškolského studia konvertoval od českobratrské církve evangelické k církvi římskokatolické, r. 1937 vstoupil do benediktinského kláštera v Praze-Břevnově a přijal řeholní jméno Vavřinec. Započatá studia teologie na arcibiskupském učilišti v Praze předčasně ukončil r. 1939 a o dva roky později vystoupil z řádu. V l. 1941–44 působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od r. 1946 byl odborným lektorem a redaktorem nakladatelství Universum v Praze (pracoval tu společně s R. Voříškem a A. Vyskočilem). Od r. 1953 byl v invalidním důchodu. R. 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, dlouholetou spolupracovnicí Jakuba Demla. Byl členem Syndikátu českých spisovatelů. V l. 1946–48 řídil Patristickou knihovnu vydávanou olomouckými dominikány a překládal pro ni díla patristické filozofie a teologie.

Patřil ke katolicky orientovaným filozofům, náboženským myslitelům, literárním kritikůmů. Psal historické práce, eseje i básně. Do r. 1939 spoluredigoval „revui pro kulturu a život“ Řád, na jejichž stránkách polemizoval s F. X. Šaldou (vycházela v l. 1933–44 a kromě témat filozofických a literárních věnovala soustavnou pozornost i otázkám politickým). Sestavil bibliografii díla Jakuba Demla (měl jeho pověření k vydávání sebraných spisů) a bibliografii tisků Josefa Floriana. Svůj zájem o filozofii a estetiku spojil v pracích Řád morální a řád umělecký (1948) a Filosofie umění (1948). Ve Filosofii umění pojednává ve třech hlavních kapitolách o kráse (tedy o „cíli, k němuž umění pracuje, čili o uvedení ducha ve styk s krásou“), o uměleckém díle („předmět, o němž umění pracuje“) a o umělci samém („způsob, jakým se uskutečňuje umělecké dílo – to je umělcova práce o díle, její podmínky a její specifická povaha“). Každou kapitolu doplňují poznámky, v nichž aplikuje základní teoretické závěry na praktické problémy umění: k prvé části jsou přidána „scholia“ pravda, dobro, krása, scholastická a psychologizující definice krásy, analogie mezi krásou a mystikou; k části pojednávající o díle přiřadil zamyšlení nad vztahem umění k filozofii, náboženství, liturgii, dotýká se i problému „umění pro umění“, „tendenčního umění“ a poměru umění a společnosti. Poslední „scholia“ se týkají uměleckého díla jako „výrazu osobnosti“, vazby mezi umělcem a morálkou i umělcem v proměnách času. Krásu V. definuje jako „obrazivou dokonalost věcí“ a pokládá ji za dovršení „analogického plánu skutečnosti“ (vedle plánu ontologického a teleologického). „Krása je hodnota nehmotná, jež má na prvním místě vztah k schopnosti poznávací. Je to hodnota duchovní, neboť záleží v dokonalosti věcí, a dokonalost má co činiti prvotně s podstatou věci, jež je z řádu nehmotného. A má prvotní a základní vztah k intelektu, protože jest dokonalostí obrazivou, dokonalostí, jež směřuje k tomu, aby byla vyjádřena, zjevena tak, jaká jest; obrazivé však je předmětem poznávací schopnosti, intelektu.“ Umění a filozofii považuje V. za odlišné duchovní činnosti, mezi nimiž je však významná shoda a spolupráce. Umění sice nepracuje s obecnými pojmy, ale musí, třeba nepřímo, „vyjadřovat věci i tak, jak jsou v poměru k obecnému řádu“, a činí to názorně, obrazně a sugestivně. V dvoudílné práci Principy sociální ethiky (1945, 1946) podává V. kompendium sociální nauky církve, opřené o sociální filozofii Tomáše Akvinského a o papežské encykliky; nahlíží na ni jako na část etiky a těžisko její sociální působnosti spatřuje v tom, že do společenských vztahů vnáší mravní zřetele. Filozofický charakter mají též jeho esejistické práce Chesterton čili Filosofie zdravého rozumu, Umění býti žebrákem, Řád života, Vítr a voda a Krůpěje.

Bibliografie (z díla):
◦ Legenda o zbožném bratru Pafnuciu tiskaři, 1931;
◦ České překlady „Havrana“, 1931;
◦ Skryté dějiny v umění, 1935;
◦ Povídka o starém námořníkovi, 1937;
◦ Chesterton čili Filosofie zdravého rozumu, 1939;
◦ Umění býti žebrákem, 1940;
◦ Jak psáti životy svatých, 1942;
◦ Řád života. Glosy k praktické filosofii, 1944;
◦ Principy sociální ethiky 1–2, 1945, 1946;
◦ Vítr a voda. Eseje, 1946;
◦ Krůpěje. Scholia k Řádu života, 1946;
◦ Obraz, maska a pečeť, 1946;
◦ František Sušil, 1946;
◦ Svatý Řehoř Veliký, 1946;
◦ Kronika o svaté Johance z Arku, 1947;
◦ Stavitelé věží, 1947;
◦ Legenda a historie, 1947;
◦ Řád morální a řád umělecký, 1948 (též ve sb. Chléb a slovo 1, 1948);
◦ Princip českého verše, 1948 (též ve sb. Chléb a slovo 2, 1948);
◦ Filosofie umění, 1948;
◦ Cesta sv. Terezie Ježíškovy, 1970.

Časopisecké příspěvky:
◦ Křesťanství a majetek, FR 1936.
Akord, Čin, Index, Listy pro umění a kritiku, Literární rozhledy, Na hlubinu, Obzory, Poesie, Rozhledy Aventina, Řád, Studentský časopis, Výhledy, Vyšehrad aj.

Překlady:
Z latiny (Sv. Řehoř Veliký: Homilie na evangelia, 1947; R. Bellarmino: Úpění holubice čili o užitečnosti slz, 1948) a angličtiny (S. Lewis, J. F. Cooper, D. Defoe: Robinson Crusoe, Ch. Dickens: Vánoční koleda prózou, R. L. Stevenson, J. Conrad, G. K. Chesterton: Ortodoxie, Heretikové, Svatý Tomáš Akvinský aj.).

Edice:
◦ K. Vinařický: Kytka básniček, 1942;
◦ F. Stránecká: Povídky a črty, 1942;
◦ Dílo Jakuba Demla, 1948;
◦ Chléb a slovo 1–2. Sb. pro katolickou kulturu, 1948.

Literatura:
◦ O. Králík: K filozofii literatury, Výhledy 1939;
◦ J. D. (= J. Dokulil): T. V., Akord 1946–47;
◦ M. Kouřil: Památce T. V., Lidová demokracie 13. 5. 1968;
◦ Z. Rotrekl: Skrytá tvář české literatury, 1991;
◦ SZA, 1991;
◦ ČF ve 20. století, 1995.

hp