Fridolin Wilhelm Volkmann

* 1821 Praha

† 13. 1. 1877 Praha

Po maturitě na malostranském gymnáziu (1841) studoval práva a filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze; PhDr. 1845. V r. 1846 se stal soukromým docentem estetiky a současně suplujícím profesorem německé jazykovědy na malostranském a staroměstském gymnáziu. Od r. 1847 má na FF mimořádné (bezplatné) přednášky z matematického zeměpisu a z estetiky výtvarných umění. R. 1855 si soukromou docenturu rozšířil o psychologii. Na pražské univerzitě je r. 1856 jmenován mimořádným a 1861 řádným profesorem filozofie. R. 1874 byl zvolen korespondujícím členem filozoficko-historické třídy císařské Akademie věd ve Vídni. Stal se také rytířem rakouského Řádu železné koruny (zval se pak také rytířem z Volkmaru).

Pod silným vlivem svého učitele prof. F. Exnera se záhy a natrvalo přiklonil k herbartismu. Podobě jako R. Zimmermann vedl polemiky s předním zastáncem tzv. obsahové estetiky Friedrichem Vischerem. Byl však především psychologem. Této disiplíně, v níž platil v herbartovské škole za autoritu, věnoval nejvíce publikací, z nichž nejvěhlasnější byl dvousvazkový spis Grundrisse der Psychologie . Toto jeho hlavní dílo, přeloženo do několika jazyků a používané i ve Spojených státech, bylo v jeho nových vydáních více známo pod zkráceným názvem Lehrbuch der Psychologie. Hodně se zabýval také dějinami filozofie, především kantovským bádáním, z antické filozofie zvláště Sokratem a Aristotelem. Od r. 1856 byl mimořádným (velmi agilním) členem KČSN. Je zaznamenáno jeho dvanáct vystoupení na její půdě, mj. i diskuze s F. B. Květem, I. J. Hanušem a J. H. Loewem o podstatě a vývoji jazyka. Ve významné přednášce Sokratovo učení v jeho historickém řazení (17. 10. 1859) vyslovil názor, že „Sokrates svou radikální roztržkou se zavedeným životním míněním a svým úžasem nad zdánlivě všedním byl prvním filozofem a prototypem filozofa vůbec“. V revolučních událostech r. 1848 byl zvolen podtribunem filozofické kohorty. Po několika nezdařených konkurzních pokusech zůstal do konce života v Praze. Udržoval vřelé styky s českými filozofy. Spolu s F. Čuprem vedl Sdružení českých a německých středoškolských profesorů. Byl učitelem a přítelem nejen J. Dasticha, jejichž hezký vztah je zachycen v dochované korespondenci, ale i J. Durdíka, o jehož profesuru, podobně jako později o docenturu svého žáka O. Hostinského, se zasazoval. Také čeští studenti si ho vážili pro jeho „jasný a upravený výklad“ (G. Zába), ba dokonce pro jeho „geniální a nadmíru půvabné“ přednášky (S. Heller).

Bibliografie:
◦ Die Lehre von den Elementen der Psychologie als Wissenschaft, 1850;
◦ Grundrisse der Psychologie vom Standpunkte des philosophischen Realismus und nach genetischer Methode, Halle 1856, v pozdějších (doplňovaných) vyd. jako Lehrbuch der Psychologie, ²Köthen 1894.

Sborníky:
◦ Ueber den Schmerz von Standpunkte der physiologischen Psychologie aus betrachtet, Abhandlungen der königlichen-böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften (AKBGW) 1850;
◦ Ueber das persönliche Element der Kants'chen Philosophie, AKBGW 1851;
◦ Die Grundzüge der Aristotelischen Psychologie aus der Quellen dargestellt und kritisch geleuchtet, AKBGW 1857;
◦ Mittheilung einer Studie über Aristoteles, AKBGW 1858;
◦ Volkmann, Květ, Hanuš und Loewe setzen sich die Aufgabe vor, die „Sprache“ einer philosophischen Unerredung zu unterziehen in einer Erörterung über das Wesen und die Entwickelung der Sprache in gegenseitiger Debatte, AKBGW 1859;
◦ Ueber die culturhistorische Stellung der Sokratischen Lehre, AKBGW 1861.

Literatura:
◦ W. V., nekrolog a bibliografie, Jahresberichte der KBGW 1877;
◦ C. Wurzbach: W. V., Biographisches Lexikon der Kaisertums Österreich, Wien 1886;
◦ S. Heller: Z minulé doby našeho života národního, kulturního a politického II, 1917;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ G. Zába: W. V., OSN 1987;
◦ I. Tretera: J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989;
◦ P. Křivský: Augustin Smetana, 1989.

it