Petr Vopěnka

* 16. 5. 1935 Praha

† 20. 3. 2015

Maturoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou (1953). MFF UK absolvoval v r. 1958; hodnost CSc. získal v r. 1962, DrSc. v r. 1967. Od r. 1958 byl zaměstnán na MFF UK, od r. 1964 jako docent. Jmenování profesorem bylo jednomyslně navrženo vědeckou radou UK v r. 1968, jmenován však byl až po pádu totality v r. 1990. V l. 1966–69 byl proděkanem MFF a od r. 1967 vedoucím nově zřízené katedry matematické logiky. V r. 1970 byla tato katedra zrušena politickým opatřením. V lednu 1990 byl zvolen prorektorem UK. V l. 1990–92 byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Od r. 1992 byl vedoucím obnovené katedry matematické logiky a filozofie matematiky MFF UK. Vychoval dvě generace, první byla rozprášena v r. 1968; jeho žáci jsou profesory na univerzitách v USA a na Slovensku a významnými vědci u nás.

První vědecké práce publikoval z topologie, další především z teorie množin a matematické logiky. Je autorem (popřípadě spoluautorem) více než 60 matematických vědeckých prací a 10 knih. Byl pozvaným přednášejícím na celosvětovém matematickém kongresu v Nice v r. 1970 a na celosvětových kongresech filozofie věd (Amsterodam 1967, Moskva 1980). Kromě toho byl zván na řadu konferencí a sympozií. V l. 1970–89 mu nebyly povolovány cesty do zahraničí, přesto se v té době ilegálně zúčastnil dvou konferencí v Polsku. Jeho jménem bývá v literatuře označován jeden princip na vytváření velkých nekonečných mohutností, jeden topologický prostor a několik matematických tvrzení, popřípadě technik. Filozofií – především v souvislosti s matematikou – se začal zabývat po r. 1970, kdy se ocitl v izolaci od světového dění v matematice. Soustředil se na dva tematické okruhy: 1) Fenomenologie nekonečna. Výsledkem tohoto bádání byla tzv. alternativní teorie množin, která je založena na přirozeném nekonečnu, tj. na té podobě jevu nekonečna, v níž se nám bezprostředně ukazuje a na niž je infinitní matematika aplikována. O tuto novou teorii množin je pak možno opřít veškerou matematiku podobně jako je současná klasická matematika opřena o Cantorovu teorii množin. V semináři věnovaném této problematice vzniklo pod jeho vedením více než 100 vědeckých prací. Toto bádání umožňuje vyvést na světlo též původní intuici infinitesimálního kalkulu v pojetí Newtonově a Leibnizově. 2) Intencionální historie matematiky. V několika plánovaných řadách monografií hodlal V. sledovat vývoj matematických idejí v širokém kontextu myšlenkového vývoje lidstva. Záměrem bylo odkrývání nevědomých podnětů a vlivů na vývoj matematiky, vycházejících nejen z ní samotné, nejen z přírodovědy, ale též z filozofie, teologie ap. A také naopak poukazovat na nevědomé vlivy matematiky na myšlení odpovídající doby. Takový záměr je ovšem v celém rozsahu neuskutečnitelný jediným člověkem. V. vydal čtyři knihy zabývající se vývojovým proudem tzv. matematiky názorů – Rozpravy s geometrií. První kniha věnovaná teorii množin nese název Podivuhodný květ českého baroka. Tato problematika byla probírána na dnes již pověstném filozofickém semináři pořádaném V. na MFF UK v době tzv. normalizace.

Bibliografie (z díla):
◦ Mathematics in the Alternative Set Theory, Leipzig 1979;
◦ Matematika v alternativnej teorii množestv, Moskva 1983;
◦ Úvod do matematiky v alternativnej teorii množín, 1989;
◦ Rozpravy s geometrií, 1989;
◦ Druhé rozpravy s geometrií, 1991;
◦ Geometrizace reálného světa, 1995;
◦ Otevření neeukleidovských geometrických světů, 1996;
◦ Calculus infinitesimalis, pars prima, 1996;
◦ Podivuhodný květ českého baroka, 1997;
◦ Meditace o základech vědy, 2001.

Literatura:
◦ J. B. Rosser: Simplified Independence Proofs, New York – London 1969;
◦ M. C. Fitting: Intuitionistic Logic Model Theory and Forcing, Amsterodam – London 1969;
◦ Keió Nagami: Dimension Theory, New York – London 1970;
◦ W. W. Comfort, S. Negrepontis: The Theory of Ultrafilters, Berlin – Heidelberg – New York 1974;
◦ J. Sebestik: Logique et mathematique chez Berndard Bolzano, Paris 1992;
◦ J. Adámek, J. Rosický: Locally Presentable and Accessible Categories, Cambridge 1994;
◦ Infini des philosophes, infini des astronomes, Ouvrage collectif sous la direction de F. Monnoyeur, Berlin – Paris 1995.

a