Josef Vyskočil

* 28. 6. 1922 Most

† 20. 2. 1992 Praha

Pocházel z rodiny mosteckého horníka. Po otcově brzké smrti žil do r. 1938 s matkou v Mostě, po zabrání Sudet se přestěhovali do Prahy. Na reálném gymnáziu v Praze-Michli se seznámil se Zbyňkem Havlíčkem, s jehož pomocí nahlédl do světa pražských intelektuálů; jeho vlivem se také začal zajímat o surrealismus a později o psychoanalýzu. Po maturitě (1941) absolvoval jednoroční kurz při obchodní akademii v Praze II. Zde se setkal s Karlem Hiršlem, účastníkem levicového odboje za nacistické okupace; jeho prostřednictvím se seznamoval s myšlenkami marxismu. Období 1942–45 strávil v totálním nasazení v Dessau. V březnu 1945 z Německa uprchl a do začátku května se skrýval v Praze. Po studiích na Sociální fakultě VŠPS (1945–49) pracoval v n. p. Juta v Úpici, od r. 1950 na ředitelství textilních závodů (ČTZ), odkud byl ještě téhož roku „přeřazen do výroby“ – do huti Koněv na Kladně. V únoru 1952 nastoupil jako asistent na katedru marxismu-leninismu LF UK. V l. 1958–61 působil v Encyklopedickém institutu ČSAV. V srpnu 1961 se stal odborným asistentem u prof. L. Svobody na katedře filozofie FF UK. V r. 1964 přešel na katedru filozofie a sociologie PF UK. V r. 1968 se podílel na pokusu o vytvoření koncepce reformovaného marxismu. V r. 1971 byl jako „reformista“ nucen opustit univerzitu. Byl pak zaměstnán v pražském podniku Tomos, v l. 1975–83 v Železničním stavitelství v Praze.

Publikovat začal v druhé polovině 40. let. Zpočátku šlo o drobnější příspěvky v Nové svobodě (1946) reagující na společensko-kulturní dění. Od počátku 50. let se zabýval problematikou vztahu společenské teorie a praxe; řada jeho studií z let 1953-64 však zůstala nepublikována (např.K problému odtržení teorie od praxe (1953), O společenské teorii a praxi, K otázce marxistického pojetí společenské teorie a Člověk a společenská praxe). V r. 1957 ho zaujala filozofie českožidovského myslitele Jindřicha Kohna, a proto se také začal zabývat historií českožidovského hnutí. O J. Kohnovi přednášel v dubnu 1965 také v Jednotě filozofické. Výsledky svého studia shrnul v kandidátské dizertaci Jindřich Kohn – českožidovský humanisticko-ekumenický myslitel (1973), ta však nebyla k obhajobě přijata, protože „autor nebyl shledán dostatečně morálně a politicky vyspělým“. Na přelomu 50. a 60. let přijímal Kohnovo myšlení téměř bez výhrad, koncem 60. let už s některými kritickými připomínkami. V kandidátské práci prezentuje Kohnovy názory už jako jednostranné a uzavřené v sobě samých. Měl za to, že Kohnova metafyzická antropologie chápe člověka abstraktně, bez biologicko-psychologické determinace. Kohnovi vytýkal i utopické myšlení, jako únik od reality. O V. kritickém stanovisku ke Kohnovu myšlení svědčí i jeho zápisky z let 70. a 80.; nadále však uznával jeho význam i pro soudobou filozofii. Na počátku 70. let mohl uveřejnit ještě několik svých příspěvků v Židovské ročence. Jeho další práce zůstaly v rukopisech. Celkově lze v myšlenkovém vývoji V. rozlišit tři období: První, do přelomu 50. a 60. let, je výrazně marxistické; druhé – 60. léta – bylo ve znamení V. „demosofického údivu“ – „kohnovského okouzlení“ (aniž by se přitom V. od marxismu zcela odvrátil), pro třetí období (od počátku 70. let) je charakteristické odmítání náboženské víry, stejně jako odsuzování veškeré metafyziky (V. hovoří v této souvislosti o tzv. „zpětném údivu“).

Bibliografie:

Časopisecké příspěvky:
◦ O některých otázkách historického materialismu (recenze), FČ 1958;
◦ Filosof dějinně ontologického pojetí humanity (K 30. výročí úmrtí Jindřicha Kohna), FČ 1965;
◦ Jindřich Kohn – myslitel, 90 let od vzniku Spolku českých akademiků Židů, Věstník židovských náboženských obcí v Československu 1966;
◦ Českožidovské hnutí (K 90. výročí založení Spolku českých akademiků Židů), DaS 1966;
◦ K humanologickému systému Jindřicha Kohna (Komunismus jako idea universální historické sebezodpovědnosti člověka), FČ 1966;
◦ Překonávání živelnosti společenského dění (s K. Bertelmannem), Nová mysl 1966;
◦ K výročí první organizace českožidovského hnutí, Židovská ročenka (ŽR) 5727 1966–67;
◦ Cesta ke komunismu, Nová mysl 1967;
◦ Die tschechisch-jüdische Bewegung, Judaica Bohemicae 1967;
◦ Asimilace a věky (K základním myšlenkám humanologie Jindřicha Kohna), Plamen 1967;
◦ Perspektivy člověka ve světle humanitní ideologie Jindřicha Kohna, ŽR 5728 1967–68;
◦ Jindřich Kohn v Plameni (Vysvětlení k nedostatkům textu uveřejněného v č. 12, r. 1967), Plamen 1968;
◦ K problematice dialogu marxismu s křesťanstvím a judaismem, FČ 1968;
◦ Čeští Židé a Praha, ŽR 5729 1968–69;
◦ Jindřich Kohn, židovství a lidství, ŽR 5732 1971–72;
◦ Sté výročí narození Jindřicha Kohna (1874–1974), ŽR 5734 1973–74;
◦ Jindřich Kohn – Českožidovský humanisticko-ekumenický myslitel, SPFFBU 1994, B 41.

Literatura:
◦ M. Misíková: J. V. – filosof a historik českožidovského hnutí, dipl. práce FF MU, 1996.

mmi