Ota Weinberger
* 20. 4. 1919 Brno
† 30. 1. 2009
Vyrostl jsem v asimilované židovské rodině, ve které tolerance a demokratický postoj byly samozřejmostmi. Nebyl jsem nábožensky vychován. Jakýkoli nacionalismus mi byl vždy cizí. Nebyl jsem nikdy členem politické strany. Víra, že rozumná úvaha může přispět k řešení morálních a společenských problémů, určila můj základní vědecký záměr: rozvinout racionálně-logickou analýzu v oblasti praktické filozofie. Chápal jsem tuto analýzu jako formální a argumentační postup, nikoli ve smyslu kognitivistickém. Oblasti mých zájmů sahaly od logiky přes teorii jednání, právní teorii po etiku a politologii, ve skutečnosti však sloužily všechny práce přímo nebo nepřímo mému základnímu záměru. Nebyl jsem nikdy věrným zastáncem určitého filozofického směru. Mimořádný vliv na mé úvahy měl F. Weyr, který nás studenty v r. 1938 upozornil na otevřenou otázku, zda je možná logika norem. Z kriticismu jsem převzal dichotomii bytí a mětí, rozlišení mezi analytickým a syntetickým poznatkem, dále gnozeologii rozlišující mezi strukturou oblasti a empirickým poznáním v daném strukturním rámci. Ovlivnila mne analytická filozofie: logický pozitivismus a Wittgenstein (ve smyslu rekonstruktivismu, nikoli v koncepci Ordinary Language Philosophy). Má filozofická práce je dítětem brněnské školy normativní (F. Weyr, V. Kubeš) a teleologické školy národního hospodářství (K. Engliš, J. Loevenstein): je kritickou odpovědí na tyto koncepce a rozvinutím praktické filozofie do jiného směru. – Výsledky mého zkoumání lze shrnout takto: 1. Antropologické předpoklady: Člověk je tvor schopný jednat (individuálně i kolektivně). Je zoon politikon a vytváří instituce jako rámec jednání a interakce. 2. Sémantika a logika praktického myšlení: Všechny disciplíny praktické filozofie předpokládají dichotomní sémantiku, která kategoriálně rozlišuje věty deskriptivní a věty praktické (vyjadřující normy, účely, hodnocení nebo preference), neboť jen na tomto základě lze sestrojit operace určující jednání. Je třeba rozvinout logické systémy praktického myšlení: logiku norem, formální teleologii, formální axiologii, logiku preferencí. Dokázal jsem, že systémy deontické logiky, které byly vybudovány jako analogie k modální logice, nevyhovují myšlenkové práci v normativních disciplínách. Neplatí ani „z Op vyplývá O(p \vee q) “, ani „z O(p \& q) vyplývají Op a Oq “. Zobecnil jsem pojem důsledkového vztahu tak, aby byl použitelný též na normativní věty. Mám za to, že je třeba vybudovat pravou logiku normativních vět a pokusil jsem se stanovit její základní principy. Zabýval jsem se též formální teleologií a dokázal jsem, že teleologická analýza je subtilnější než analýza užitečnostní. 3. Formálně-finalistická teorie jednání: Jednání lze charakterizovat strukturou operací s informacemi, které určují jednání. Takto formálně definovaný pojem jednání lze aplikovat jak na jednání jednotlivců, tak na jednání institucionálních subjektů. Operace, na kterých se zakládá jednání, mají teleologický charakter, popř. jde o determinaci na základě norem. Rozlišuji dva způsoby analýz jednání: deliberaci, jak jednat, a analýzu motivů pozorovaného jednání. 4. Teorie institucí: Instituce tvoří rámec jednání. Nelze je definovat behavioristicky, neboť jsou komplexní entity mající jádro praktických informací a projevují se pozorovatelným způsobem v realitě. Formy jednání a lidské interakce závisejí na institucích. Člověk je jednak tvůrcem institucí, jednak je jeho chování určeno institucemi. Rozlišujeme instituce normativní a věcné. Instituce jsou charakterizovány vůdčí ideou a definují institucionalizované skutečnosti a role lidí ve společenských institucích. Vyznačují se jednak určitou stabilitou, jednak určitou dynamikou v historickém vývoji. 5. Neo-institucionalistická teorie práva byla vytvořena nezávisle na sobě D. N. MacCormickem a mnou. Právo chápeme jako systém praktických informací určujících strukturu a chování státu a jeho zařízení. Platnost právního řádu je dána tím, že příslušný systém norem fakticky determinuje organizaci a fungování právních institucí. Poznávání práva je tedy pochopením smyslu právních norem a poznáním jejich institucionalizované funkce. Neo-institucionalismus je druh právního logicismu: studuje strukturu právních norem a jejich dynamiku. Na rozdíl od ryzí nauky právní rozlišuje různé typy právních pravidel (normy chování/právní zásady, normy chování/normy zmocňovací, atd.) Právní dynamiku chápe jako souhru norem a skutečností (zejména právních aktů). Jde o učení pozitivistické, které však uznává racionální (funkční) analýzu právně-politickou. Teorii spravedlnosti nechápu jako politický program, nýbrž jako kritické zkoumání na základě ideálů solidárnosti, rovnosti a svobody. Je třeba rozlišit typy rovnosti a svobody a rozhodnout se pro vyvážený systém rovnosti a svobod s ohledem na jejich sociální efekt. 6. Teorie argumentace: Na rozdíl od běžných koncepcí zastávám názor, že je nutno rozlišit věcnou platnost argumentace a její funkci přesvědčovací. Pragmatická funkce argumentace je podle situací a intencí účastníků diskurzu různá. Kritika eristických postupů je dnes velmi důležitá, neboť pronikání marketingových metod do politického života vážně ohrožuje fungování otevřené společnosti (ve smyslu K. Poppera). 7. Teorie demokracie: Demokratický život nelze zaručit pouze formálními pravidly společenského rozhodování, nýbrž je též třeba stavět na otevřeném systému obsahových principů, které mají funkci vůdčích zásad demokracie, a zaručit otevřený společenský diskurz o těchto zásadách a o všech veřejných záležitostech.
Bibliografie (z díla, úplnější bibliografie in O.
W.: Alternativní teorie jednání, př. K. Hlavoň, 1997):
◦
Die Sollsatzproblematik in der modernen Logik,
1958;
◦ Moderní logika (s K.
Berkou,
M.
Jaurisem,
P.
Maternou,
M.
Mlezivou,
O.
Zichem),
1958;
◦ Logika.
Učebnice pro právníky,
1959,
31965;
◦ Studie k logice normativních vět,
Teorie důsledkových vztahů a hypothetická normativní věta.
Dvě oblasti logiky normativních vět,
1960;
◦ Philosophische Studien zur Logik: I.
Einige Bemerkungen zum Begriff der Identität,
II.
Philosophische Bemerkungen zur Sollsatzlogik,
1964;
◦ Der Relativisierundsgrungsatz und der Reduktionsgrundsatz – zwei Prinzipien des dialektischen Denkens,
1965;
◦ Rechtslogik,
Wien – New York 1970, 2.
rozš.
vyd.
Berlin 1989;
◦ Studien zur Normenlogik und Rechtsinformatik,
Berlin 1974;
◦ Logische Analyse in der Jurisprudenz,
Berlin 1974;
◦ Die Brünner rechtstheoretische Schule. Normative Theorie (s V. Kubešem), Wien 1978;
◦ Logik,
Semantik,
Hermeneutik (s Ch.
Weinbergerovou),
München 1979;
◦ Normentheorie als Grundlage der Jurisprudenz und Ethik.
Eine Auseinandersetzung mit Hans Kelsens Theorie der Normen,
Berlin 1981;
◦ Studien zur formal-finalistischen Handlungstheorie,
Frankfurt a.
M.
1983;
◦ Grundlagen des Institutionalistischen Rechtspositivismus (s D.
N.
McCormickem),
Berlin 1985,
angl.
1986,
it.
1990,
fr.
1992;
◦ Recht,
Institution und Rechtspolitik.
Grundlagen der Rechtstheorie und Sozialphilosophie,
Wiesbaden 1987,
angl.
1991;
◦ Norm und Institution.
Eine Einführung in die Theorie des Rechts,
Wien 1988;
◦ (čes.
Norma a instituce.
Úvod do teorie práva,
1995);
◦ Moral und Vernunft.
Beiträge zu Ethik,
Gerechtigkeitstheorie und Normenlogik,
Wien 1992;
◦ Filosofie,
právo,
etika.
Problémy praktické filosofie,
1992;
◦ Základy právní logiky,
1993;
◦ Inštitucionalizmus.
Nová teória konania,
práva a demokracie,
1995;
◦ Alternative Handlungstheorie.
Gleichzeitig eine Auseinandersetzung mit Georg Henrik von Wrights praktischer Philosophie,
Wien 1996;
◦ Alternativní teorie jednání, př. K. Hlavoň,
1997.
Sborníky (od r. 1990):
◦ Za novou věcnost právnictví,
Akta symposia Sloboda,
právo,
bezprávie,
ed.
J.
Prusák,
M.
Lovísek,
1990;
◦ Zwecke,
Werte und Normen in dynamischer Perspektive,
Lebenswerte im Wandel,
ed.
A.
Grabner-Haider,
K.
Weinke,
Graz 1990;
◦ Normativní institucionalismus nebo ryzí nauka právní? Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení.
Sb.
příspěvků z mezinárodní konference v Brně,
1991;
◦ Ausrottungsideologien,
Politik als Dämonologie.
Fanatismus in Denksystemen,
ed.
M.
W.
Fischer,
O.
W.,
Frankfurt a.
M.
1991;
◦ August Friedrich von Hayek als Rechtsphilosoph,
Akten des Symposiums in Trenčianské Teplice 1992,
1992;
◦ Moral zwischen Autonomie und Heteronomie,
Öffentliche oder private Moral? Vom Geltungsgrunde und der Legitimität des Rechts,
Festschrift für E.
G.
Valdés,
ed.
W.
Krawietz,
G.
H.
von Wright,
Berlin 1992;
◦ Ontologie norem,
zvláště norem právních.
Konfrontace názorů F.
Weyra,
H.
Kelsena a normativního institucionalismu,
K odkazu Prof.
JUDr.
Františka Weyra.
Sb.
příspěvků z mezinárodní konference (1991),
1992;
◦ Spravedlnost jako základní idea demokracie,
Právní filosofie,
ed.
P.
Hungr,
1993;
◦ Monofinale Ideologien,
Die moderne Gesellschaft zwischen Offenheit und Fundamentalismus.
Bedrohte Demokratie,
Graz 1995;
◦ Non-Cognitivism and Relativism Reconsiderd,
Law,
Life and the Images of Man,
FS for J.
M.
Broekman,
ed.
F.
Fleerackers ad.,
Berlin 1996;
◦ Information and Human Liberty,
Consequences of Modernity in Contemporary Legal Theory.
Proceedings of The IVR World Congress in Bologna,
ed.
E.
Dais,
1996.
Časopisecké
příspěvky (od r. 1990):
◦ The Logic of Norms Founded on Descriptive Language,
Ratio Juris 1991;
◦ Logická evidence.
Obecné úvahy o logice a o možnosti vybudovat logiku norem,
Logica 1991;
◦ Dialektika a filosofická analýza,
FČ 1991,
1992;
◦ Přirozené právo a právnická argumentace,
Neoinstitucionalismus a teorie politiky.
Pocta prof.
Viktoru Knappovi,
Právník 1993;
◦ Moral als Dual-Code? Kritische Anmerkung zu N.
Luhmanns Theorie der Moral,
Rechtstheorie (RTh) 1993;
◦ Argumentace v právu a v politice,
Právník 1994;
◦ Natural Constituents of Justice,
Law and Philosophy 1994;
◦ Habermas on Democracy and Justice,
Ratio Juris 1994;
◦ Realismus und Systemtheorie in der Jurizprudenz,
RTh 1994;
◦ Maastricht-Vertrag und die Theorie der Aufgabennormen,
JRP 1995;
◦ Zwei Hauptprobleme der modernen Demokratie,
JRP 1995;
◦ Basic Puzzles of Discourse Philosophy,
Ratio Juris 1996;
◦ Luhmann's Approach to Ethics,
Jurisprudenz and Legal Sociology,
ARSP 1996.
Edice:
◦ H.
Kelsen: Essays in Legal and Moral Philosophy,
Dordrecht – Boston 1973;
◦ Rechtsphilosophie und Gesetzgebung,
New York 1976;
◦ Die Brünner rechtstheoretische Schule,
Normative Theorie (s V.
Kubešem),
Wien 1980;
◦ Helmut Schelsky als Soziologe und politischer Denker.
Grazer Gedächtnisschrift zum Andenken an den am 24.
Feber 1984 verstorbenen Gelehrten (s W.
Krawietzem),
Wiesbaden 1985;
◦ Fanatismus und Massenwahn (s A.
Grabnerem-Haiderem,
K.
Weinkem),
Wien 1987;
◦ Reine Rechtslehre im Spiegel ihrer Fortsetzer und Kritiker (s W.
Krawietzem),
Wien – New York (1988);
◦ Internationales Jahrbuch für Rechtsphilosophie und Gesetzgebung.
Aktuelle Probleme der Demokratie,
Wien 1989.
Literatura:
◦ Theorie der Normen.
Festgabe für O.
W.
zum 65.
Geburtstag,
ed.
W.
Krawietz ad.,
Berlin 1984;
◦ Institution und Recht.
Grazer Int.
Symposion zu Ehren von O.
W.
(s W.
studií Grundlagenprobleme des Institutionalistischen Rechtspositivismus und der Gerechtigkeitstheorie),
ed.
P.
Koller,
W.
Krawietz,
P.
Strasser,
Rechtstheorie 1994,
Beiheft 14;
◦ Francisco Javier Ausuategui Roig,
El positivismo juridico neoinstitucionalista (Una aproximación),
Dykinson 1996.
a