Karel Werner

* 12. 1. 1925 Jemnice
† 26. 11. 2019

Reálné gymnázium navštěvoval ve Znojmě (1936–38) a Brně (1938–43), maturoval v září 1945. Na FF MU (1945–47) studoval filozofii (žák J. L. Fischera) a historii, na FF UP (1947–49) indoevropskou srovnávací filologii a sanskrt (a také indologii a sinologii); PhDr. 1949 (dizertace Významoslovný rozbor primitivních jazyků). V l. 1948–51 byl asistentem indologického semináře FF UP (přednášel sanskrt, dějiny Indie, starověké dějiny Předního východu). Po zrušení orientalistiky na UP mu kádrový zásah znemožnil nejen převedení na FF UK, ale i nástup na střední školu. Pracoval pak v Brně (do r. 1960) jako úředník u Staveb silnic a železnic a Restaurací a jídelen a poté – když byl vyšetřován Státní bezpečností za publikování v zahraničí – v různých dělnických profesích. V l. 1967–68 mohl jako dokumentátor působit v Psychiatrickém ústavu v Kroměříži, kde také vydával měsíčník Psychiatrický výběr. V r. 1962 měl v Bratislavě první přednášku o józe, v r. 1963 založil v Brně Klub jógy, v l. 1963–68 byl i instruktorem kurzů jógy v Brně, Prostějově a Kroměříži a (v r. 1967) instruktorem pro orientální psychoterapii v doškolovacím kurzu pro psychiatry v Brně. Po sovětské invazi do Československa v srpnu 1968 odešel do Anglie. Tam působil nejdříve (1968–69) jako knihovník v univerzitní knihovně Cambridge a jako „dohlížitel“ (supervisor) sanskrtu Churchill College Cambridge. Poté se stal docentem indické filozofie a náboženství ve Škole orientálních studií univerzity v Durhamu; v r. 1975 obdržel profesorský status. Do důchodu odešel v r. 1990. V l. 1975–76 byl hostujícím profesorem Karnataka State University (Dharwar) a Benares Hindu University. V l. 1991–93 byl dopisujícím členem Ústavu pro etiku a religionistiku v Brně, od r. 1993 je hostujícím profesorem Ústavu religionistiky FF MU. Je čestným členem Ústavu pro studium náboženství (Department of the Study of Religion) Školy orientálních a afrických studií univerzity v Londýně (School of Oriental and African Studies, University of London).

W. publikace se zabývají převážně védismem, hinduismem, jógou a buddhismem, přičemž vždy berou zřetel na filozofickou dimenzi těchto tradic. Nejzávažnější je v tomto směru kniha Yoga and Indian Philosophy, která úvodem analyzuje směry evropské filozofie existencialismu a vytýká styčné body a rozdíly mezi ní a indickou tradiční filozofickou problematikou a poukazuje též na příbuznost některých noetických principů indické filozofie s fenomenalistickou metodikou filozofie Husserlovy (epoché, Wesenschau). V dalším podává rozbor nauk těch indických filozofických škol, které se staly teoretickými základnami některých směrů jógické praxe. Předmětem W. zájmu je rovněž metodologie studia náboženství a filozofie náboženství. Zde je to zejména pojem transcendentna ve smyslu absolutní skutečnosti („Bůh“ křesťanství, „brahman“ nebo Brahma hinduismu, „nirvána“ nebo Dharmakája buddhismu, „tao“ taoismu, „kami“ šintoismu atd.) a noetické a logické problémy spojené s pokusy přiznat tomuto absolutnu ontologickou platnost. Jeho pojetí absolutna vyznívá v názor, že sice nelze ontologicky status absolutna dokázat, že je však nutno vzít v úvahu pravděpodobnost jeho existence, a to nejen na základě konsenzu různých náboženských tradic a diskuzí filozofů v průběhu staletí, ale i jako důsledek logické analýzy. Dalším tématem jeho prací je pojem osobnosti a pojetí osobnosti v různých systémech indické filozofie, odpovídající představě o osobnosti jako složité struktuře s měnlivým obsahem. Toto pojetí srovnává s evropským pojmem „duše“ a s málo propracovanými západními teoriemi osobnosti. Shledává, že indické analýzy by mohly poskytnout podněty pro plodné filozofování o problému lidské osobnosti i v moderní době.

Bibliografie:
◦ Hathajoga. Základy tělesných cvičení jogických, 1969, 21971;
◦ Yoga and Indian Philosophy, New Delhi 1977, 21980;
◦ The Heritage of the Vedas, Farrington 1982;
◦ Yoga, its Beginnings and Developmen, Farrington 1987;
◦ A Popular Dictionary of Hinduism, London 1994;
◦ Náboženství jižní a východní Asie, 1995;
◦ Malá encyklopedie hinduismu, 1996;
◦ Náboženské tradice Asie, 2003;
◦ Encyklopedie hinduismu, 2008.

Sborníky:
◦ Authenticity in the Interpretation of Buddhism, The Cardinal Meanning. Essays in Comparative Hermeneutics: Buddhism and Christianity, ed. M. Pye, R. Morgan, The Hague – Paris 1973;
◦ Mysticism and Indian Spirituality, Studies in Indian Philosophy, a Memorial Volume in Honour of Pandit S. Sanghvi, ed. D. Malvania, N. J. Shah, Ahmedabad 1981;
◦ The Teachings of the Veda and the adhyaatmika Method of Interpretation, Golden Jubilee Volume, Vaidika Samsodhana Mandala, Poona 1981;
◦ Bodhi and arahattaphala, From Early Buddhism to Early Mahayana, Buddhist Studies, Ancient and Modern, ed. A. Pyatigorsky, London 1983;
◦ The Buddhist Interpretation of Experience, The Presence and Practice of Buddhism, ed. P. Connoly, C. Erricker, Chichester 1985;
◦ Mysticism as Doctrine and Experience, The Yogi and the Mystic. Studies in Indian and Comparative Mysticism, ed. K. W., London 1989.

Časopisecké příspěvky:
◦ Zur Philosophie des Tantrismus, Der Kreis (Meersburg – Daisendorf) 1972;
◦ Spiritual Personality and its Formazion according to Indian Tradition, Maitreya (London) 1977;
◦ The Vedic Concept of Human Personality and its Destiny, Journal of Indian Philosophy 1978;
◦ Men, Gods and Powers in the Vedic Outlook, Journal of the Royal Asiatic Society 1982;
◦ The Concept of the Transcendent. Questions of Method in the History of Religions, Religion 1983;
◦ Indian Concepts of Human Personality in Relation to the Doctrine of the Soul, Journal of the Royal Asiatic society 1988;
◦ O indické etice a jejím ontickém zakotvení, Etika 1992;
◦ K metodologii studia náboženství se zvláštním ohledem na roli filozofie náboženství a na postavení teologie, Religio 1993;
◦ Indian Conceptions of Human Personality, Asian Philosophy 1996.

Literatura:
◦ Perspectives on Indian Religion. Papers in Honour of K. W., ed. P. Connoly, Delhi 1986;
◦ D. Pospíšilová: K sedmdesátinám K. W., Nový Orient 1995;
◦ M. Frýba: K sedmdesátinám K. W., Religio 1995;
◦ ČF ve 20. století, 1995.

a