František Weyr

* 25. 4. 1879 Vídeň

† 29. 6. 1951 Brno

Gymnaziální studia začal ve Vídni, od r. 1898 pokračoval na německém gymnáziu v Praze, kde r. 1899 maturoval. V r. 1904 ukončil studium práva na PF UK v Praze. Svou právnickou praxi zahájil ve službách dolnorakouské politické správy. V r. 1909 se vrátil do Prahy a pracoval v Zemské statistické kanceláři království Českého. V témže roce se habilitoval na PF UK a stal se soukromým docentem. V r. 1912 přešel do Brna, kde na Vysoké škole technické působil jako mimořádný profesor právních věd. Řádným profesorem ústavního práva byl jmenován v r. 1919. Po zřízení brněnské PF v r. 1919 se stal jejím prvním děkanem (tuto funkci zastával ještě v l. 1927–28 a 1935–36). Ve šk. r. 1923–24 byl zvolen rektorem MU. Založil a řídil Revue international de la théorie du droit (1. roč. 1926–27) a Vědeckou ročenku PF MU (od 1922). V době druhé světové války žil v Praze. Po znovuotevření brněnské PF v r. 1945 se vrátil na fakultu, ale v r. 1949 ji musel z politických důvodů opustit. Byl členem řady domácích i mezinárodních společností, např. Mezinárodního institutu statistického v Haagu, Mezinárodního institutu pro veřejné právo v Paříži, Mezinárodního institutu pro právní filozofii a sociologii v Paříži, Rumunského institutu pro správní právo, Čs. statistické společnosti, ČAV, Comité International d'Histoire Constitutionelle v Paříži. Zúčastnil se řady mezinárodních kongresů, zejména statistických a filozofických. Kromě toho byl i politicky činný; v r. 1918 se stal poslancem Národního shromáždění za národně demokratickou stranu. Jako člen ústavního výboru se účastnil na přípravě první čs. ústavy.

Jeho filozofické myšlení vychází ze Schopenhauerovy recepce Kantovy transcendentální filozofie a ideí pozitivizmu v podání F. Krejčího. Ve svých pracích se profiluje jako právní filozof a teoretik, který svými názory dává bezprostřední podnět k formování tzv. normativní právní teorie. Jeho pojetí základních principů a kategorií normativní právní teorie se rodí v diskuzích s rakouským právním teoretikem H. Kelsenem a s kolegy brněnské PF, hlavně s K. Englišem a J. Kallabem. W. považuje právní filozofii jako vědu o právu za metodologii právního poznání. Jádrem právního poznávání by se měl stát tzv. kritický idealismus, striktně odlišující poznání normativní od kauzálního. Za předmět normativního poznání považuje normu jako vyjádření povinnosti, tzn. toho, co má být. Forma vyjádření povinnosti rozhoduje pak o metodě poznání a stává se tak i kritériem dělení právních věd. Zásadní význam pro právní filozofii má W. pojetí právní normy a práva vůbec, které je založeno na požadavku „ryzosti“. Právní norma není ničím jiným, než formou vyjádření závaznosti, která je daná státem jako normotvůrcem. Odmítá tradiční dualismus objektivního a subjektivního práva: právní norma a její normotvůrce-stát jsou z normativního hlediska jedno a totéž, což vede k identitě státu a právního řádu. Na základě toho analyzuje W. formy a funkce právní normy a právního řádu, který popisuje jak z hlediska jeho logické, tak i mluvnické konstrukce. Normativní právní teorii považuje za jedinou možnou vědu o právu, která popisuje právo jaké je, ne jaké by mělo být. Kritické analýze podrobil celý pojmový aparát vědy o právu. V pozdějším období se zabýval hlavně otázkou funkcí normativní právní teorie ve vztahu k ostatním vědám, zejména historii a sociologii. – K brněnské škole ryzí nauky právní patří také Hynek Bulín, Václav Chytil, Jan Krčmář, Jaroslav Krejčí, Vladimír Kubeš, Zdeněk Neubauer, Adolf Procházka, Jaromír Sedláček ad.

Bibliografie (z díla):
◦ Základy filosofie právní, 1920;
◦ O metodě sociologické, 1927;
◦ Právní věda a věda o právu, 1935;
◦ Teorie práva, 1936, 22015;
◦ Úvod do studia právnického, 1946, 21994;
◦ Paměti 1–3, 2001–2004.

Časopisecké příspěvky:
◦ Zur Theorie des natürlichen Rechts, Archiv für Rechts und Wirtschaftsphilosophie 1913;
◦ Formální a materiální filosofie práva, ND 1917;
◦ Česká filosofie právní, Časopis pro právní a státní vědu (ČPSV) 1920;
◦ Hans Kelsen, ČPSV 1932;
◦ Právní věda a věda o právu. Poznámky ke Kallabově a Englišově noetice, ČPSV 1935;
◦ Základy filosofie práva, ČM 1939.

Literatura:
◦ V. Kubeš: Vědecká osobnost F. W., Všehrd 1938–39;
◦ Sb. prací k poctě 60. narozenin F. W., 1939;
◦ V. Kubeš: Právní filosofie XX. století, 1947;
◦ V. Kubeš, O. Weinberger: Die Bünner Rechtstheoretische Schule (Normative Theorie), Wien 1978;
◦ V. Kubeš: Reine Rechtslehre in der Tschechoslowakei, in Der Einfluß der Reinen Rechtslehre auf die Rechtstheorie in verschiedenen Ländern, Wien 1978;
◦ Zum Nachlaß von Prof. F. Weyr : Sammelband der Beiträge der internationalen Konferenz, 1992;
◦ R. Boháčková, Život a dílo prof. JUDr. F. W., 1993.

tm