Gustav Zába

* 31. 7. 1854 Litomyšl

† 17. 10. 1924 Praha

Po studiu filozofie a klasické filologie na pražské univerzitě působil celý život jako (oblíbený a vážený) gymnaziální profesor, a to v Litomyšli, Jičíně a hlavně v Praze (na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici). Za svou učitelskou i vědeckou činnost byl jmenován školním radou a zvolen dopisujícím členem ČAVU. Podle Z. Nejedlého byla pro Z. charakteristická „přirozená, lidská, a proto poutavá vybranost“.

Jako filozofický autor se uvedl estetickou studií Forma základem krásna (1879). Jeho autoritami jsou v ní R. Zimmermann a J. Durdík. Spolu s nimi se hlásil k herbartovskému pojetí krásna jako „poměrů představ“ (harmonického spojení znaků představ): „Srovnáváním, měřením, počítáním jedině odkrýti můžeme tajemství krásna.“ Od Durdíka přejal i definici filozofie jako „vědy, která na základě výsledků ostatních věd sestrojit hledí jednotný názor světa“; herbartovsky k ní dodával, že filozofie tak činí „porovnáváním pojmů“, tedy i odstraňováním rozporů, jež se v nich nacházejí. Bránil se však přijmout herbartovskou metafyziku s jejím učením o „reálech“ jako podstatách všeho existujícího. Filozofie, která nechce upadnout do planých a nekontrolovatelných spekulací, se musí držet „zkušenosti“, tzn. brát zevně pojímaný svět a jeho změny jako „jevy“, s tím, že „věci o sobě“ jsou nepoznatelné. Vyzvedával řeckého skeptika Pyrrhona a jeho žáky za to, že provedli kritiku Aristotelových kategorií, že se ptali, jaká je jejich noetická hodnota a jak souvisejí s člověku vlastním „organismem myšlení“. Problém platnosti (závaznosti) rozumových logických funkcí orientoval Z. ke Kantově filozofii, především k jeho „kritice čistého rozmyslu“. Podle F. Pelikána vybral si Z. v druhém období svého filozofování (jako Durdík) z Kanta jeho fenomenalismus a pozitivismus, ve smyslu novokantovském. Ve studii Pojem substance u Kanta (1902) souhlasí Z. s názorem, který zjišťuje u Kanta, že kategorie „substance“ představuje jednu z formálních (apriorních) podmínek tvorby zkušenosti, a že proto je její užívání mimo tuto zkušenost nepřípustné, že je tedy substance „pojmem noetickým, nikoli ontologickým“. Také přírodovědecké bádání je „fenomenologické“ – nikoli ve smyslu subjektivního idealismu, ale ve smyslu „pozitivismu, který prošel kritikou poznání“. O širší znalost Kanta v českém prostředí se Z. zasloužil zejména svým překladem jeho Prolegomen ke každé příští metafysice, který doplnil úvodem a bohatým poznámkovým aparátem. (Problém s překladem Kantových výrazů „Verstand“ a „Vernunft“ řešil termíny „rozum zkusmý“ a „rozum ideový“. Nový překlad Prolegomen – od M. Sobotky – vyšel až v r. 1972.) V r. 1906 vyšlo 1. vydání Z. Logiky (v edici Ilustrované katechismy naučné, řízené V. J. Procházkou). Svou látku si v ní rozdělil na část „elementární“ (pojem, soud, úsudek) a „vědoslovnou“ (výměr, rozdělení, důkaz, heuristické postupy); logiku samotnou dělil na abstraktní (obecnou) a konkrétní (užitou na materiál jednotlivých vědních oborů). K propagaci novodobé české filozofie Z. přispěl pojednáním v Památníku České akademie věd a umění, dále kapitolou Slawische Philosophie in Böhmen v Ueberwegových Dějinách filosofie, hesly v OSN a řadou recenzí a zpráv o nových publikacích českých autorů v Kroku (tu v r. 1887 vyšla i jeho kritická analýza Masarykovy Konkrétné logiky), Hlasu národa, Národních listech, Kmeni, Prager Presse (v r. 1922 tu uveřejnil – s názvem Ein tschechischer Philosoph – obsáhlý referát o právě vydaných Traktátech a diktátech L. Klímy) a v ČM.

Bibliografie:
◦ Pyrrhonismus, rozprava o pochybování filosofickém, 1890;
◦ Logika, 1906, 2. vyd. 1920.

Sborníky:
◦ Forma základem krásna, Program gymnasia v Litomyšli, 1879;
◦ Filosofie, Památník ČAVU na oslavu 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I., 1898;
◦ Pojem substance u Kanta, Výroční zpráva vyššího gymnasia v Praze, Žitné ulici, 1902 (vyšlo i jako zvláštní otisk);
◦ Slawische Philosophie in Böhmen, F. Ueberweg: Grundriss der Geschichte der Philosophie, 11. vyd. Berlin 1916.

Časopisecké příspěvky:
◦ Kantova transcendentální apercepce, RF 1924.

Překlady:
◦ I. Kant: Prolegomena ke každé příští metafysice, jež bude moci vystoupiti jako věda, 1916;
◦ I. Kant: Sny duchovidcovy vyloženy prostředkem snů metafysiky, 1919;
◦ Platon: Faidon, Zábův sborník 1925.

Literatura:
◦ J. Pelikán: Život a filosofie G. Z., RF 1924;
◦ G. Z. (nekrolog), ČM 1924;
◦ Zábův sborník. K uctění památky Dra G. Z. (1854–1924), ed. F. Pelikán, 1925 (s úvodní studií F. Pelikána a s oddíly Ze Z. pozůstalosti, Vzpomínky českých filozofů, Ze starších Z. prací, Z. úvahy a kritiky);
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ K. Mácha: GuV II, 1987.

jg