Jiří Zeman

* 5. 9. 1926 Tábor

Narodil se v rodině poštovního úředníka. V r. 1935 se jeho rodina přestěhovala do Ústí n. L. a v r. 1938 do Benešova, kde v r. 1945 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval na FF UK filozofii, psychologii a bohemistiku. Po složení 2. státní zkoušky v r. 1949 se stal středoškolským profesorem; v r. 1951 dosáhl titulu PhDr. Do r. 1954 učil na středních školách v okresu Benešov, poté byl vědeckým pracovníkem FÚ ČSAV. V r. 1960 dosáhl titulu CSc., v r. 1982 titulu DrSc. V l. 1969–70 působil v USA (University of Alaska, Fairbanks), v l. 1977–78 v Rusku (Institut filosofii AN, Moskva). Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů v oboru filozofie, filozofie vědy a kybernetiky. Vedle četných knižních a časopiseckých publikací doma i v zahraničí realizoval rovněž několik překladů filozofických knih (z ruštiny, němčiny, angličtiny). Je nositelem patentu Zařízení k přeměně barevných tvarů (1963). Je nebo byl členem Jednoty filozofické, Kybernetické společnosti, Association Int. de Cybernétique (Namur), Centro Superiore di Logica e Scienze Comparate (Bologna), International Society for the Study of Time (Westport). Je členem redakčního kruhu časopisu Philosophical Inquiry (New York).

Ve své vědecké práci se zabýval především epistemologií, filozofickými otázkami času a filozofickými otázkami přírodních věd, zejména kybernetiky, fyziky, kosmologie a psychologie. Ve svém filozofickém vývoji byl na jedné straně ovlivněn názory a přístupy L. Riegra, analytické filozofie, N. Wienera ad., na druhé straně pak i názory V. Hoppeho, A. Schopenhauera, R. Rollanda, hinduismu, novoplatonismu aj. Kromě filozofie studoval i materiál psychologie, neurofyziologie, a dále přešel i ke studiu kybernetiky, teorie informace, fyziky a kosmologie. Snaha o exaktní analýzu se u něho spojovala se snahou o mezioborovou integraci a o uchopení jednotného obrazu světa a skutečnosti. V práci Poznání a informace (1962) usiloval o detailní aplikaci pojmů informačního kanálu na proces epistemické transformace objektivních jevů v subjektivní obraz. Později aplikoval kybernetické pojmy (informace, entropie, varieta aj.) na ontické otázky světa vůbec, včetně otázek vývoje, času, vědomí a poznání (Teorie odrazu a kybernetika, 1978). Širší problematice přírodovědeckého poznání věnují pozornost jeho knihy Přírodovědecký a gnoseologický aspekt rozpornosti, Filozofie a přírodovědecké poznání a Dialektika, poznání a přírodovědecký obraz světa, v nichž rozebírá např. otázky tzv. spádového modelu reality, rozpornosti v přírodě a v poznání, vývojové jednoty světa, psychofyzického vztahu, pořádku, systému atd. V řadě studií a statí soustředil svou pozornost na filozofické otázky času. Filozofickou koncepci spádu a toku ve světě, kterou opírá o proces dialektický, termodynamický a informační, později spojuje s koncepcí emanační a spirituální (Plotinos, Scotus Eriugena, Böhme ad.) a slučuje tak pól vědecké exaktnosti s pólem spiritualistické všeobsáhlosti. Jeho zatím poslední práce Kosmický energismus (1996) usiluje o tzv. spirituální energismus, kde přechází od líčení podstaty fyzikální energie k vyšším druhům energie (biologické, nervové, psychické) a ke spirituální energii ve světě vůbec (pneuma, prána).

Bibliografie:
◦ Poznání a informace, 1962 (rusky 1966, angl. 1988);
◦ Kybernetika a moderní věda, 1964;
◦ Teorie odrazu a kybernetika, 1978;
◦ Dialektika, informace a odraz, 1978;
◦ Přírodovědecký a gnoseologický aspekt rozpornosti, 1981;
◦ Filozofie a přírodovědecké poznání, 1985;
◦ Theory of Reflection and Cybernetics, Amsterdam – New York 1988;
◦ Dialektika, poznání a přírodovědecký obraz světa, 1990;
◦ Čas a emanace, 1994;
◦ Kosmický energismus, 1996.

Sborníky:
◦ Information and Brain, Nerve, Brain and Memory Models, Amsterdam 1963;
◦ Conception cybernétique de l'univers, de l'homme et de la pensée, 3e Congrès Int. de Cyb., Namur 1965;
◦ Signification philosophique de la notion d'information, Le concept d'information dans la science contemporaine, Paris 1965;
◦ Information and Psychic Activity, Cybernetics and the Nervous System, Amsterdam 1965;
◦ Hranice symbolu, Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování, 1992;
◦ Intuice jako mezní forma poznání, Intuice ve vědě a filozofii, 1993;
◦ Emanační model světa, Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, 1994;
◦ Duální a neduální epistemologie, Vesmír, jazyk, myšlení, 1994;
◦ Krize tradičního paradigmatu reality, Realismus ve vědě a filosofii, 1995;
◦ Duální racionalita a problém paradoxu, Paradox ve vědě a filosofii, 1996.

Časopisecké příspěvky:
◦ Gnoseological Channel, Scientia (Milano) 1967;
◦ Origen y significado de la información, Comunicación (Mexiko) 1979;
◦ Information and Time, Philosophical Inquiry 1985.

Edice:
◦ Kybernetika ve společenských vědách (s E. Arab-Oglym, A. Kolmanem), 1965;
◦ Time in Science and Philosophy, Amsterdam 1971;
◦ Entropy and Information in Science and Philosophy (s L. Kubátem), Amsterdam 1975;
◦ Dialektika a systémový přístup (s Z. Javůrkem), 1979;
◦ Integration of Science and the Systems Approach (s A. D. Ursulem, Z. Javůrkem), Amsterdam 1984;
◦ K filosofickým otázkám soudobé vědy, 1990.

Literatura:
◦ J. Covarrubias: Conceptos de J. Z., Comunicación (Mexiko) 1979;
◦ V. Grulich: Životní jubileum J. Z., FČ 1987;
◦ I. Adamovič: Body obratu soudobé filozofie, Věda a technika mládeži 1990.

a