Milan Znoj

* 19. 12. 1952 České Budějovice

Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studoval (1972–77) politickou ekonomii na VŠE (diplomová práce Teorie socialismu v sovětské ekonomické literatuře z 20. let) a filozofii a sociologii (1978–83) na FF UK (diplomová práce: Hegel a osvícenství); Ing., PhDr. V l. 1977–85 byl zaměstnán ve FÚ ČSAV, v oddělení – vytvořeném ze „zbytků“ Richtova a Tondlova týmu – pro teorii a sociální souvislosti vědy. V l. 1985–93 působil na katedře filozofie FF UK, v oddělení dějin filozofie. Přednáší dějiny novověké filozofie a spolu s M. Sobotkou vede hegelovský seminář. V r. 1988 obhájil kandidátskou dizertaci Věda a dějiny. K pojetí subjektu u Descarta a mladého Hegela, kterou napsal pod vedením M. Sobotky. Po listopadu 1989, kdy M. Sobotka převzal vedení katedry, se stal zástupcem vedoucího. V r. 1993 se habilitoval na základě práce Kant a mladý Hegel – dvě podání moderního humanismu a vrátil se do FÚ AV ČR, na odělení morální a politické filozofie. Nadále přednáší na FF UK. V r. 1990 se podílel na obnovení činnosti Jednoty filozofické; usiluje o obnovení České mysli (vyšlo zatím jen několik čísel). Je členem redakční rady Nové Přítomnosti.

K filozofii se dostal na hegelovském semináři na FF UK, kde pod vedením profesora M. Sobotky byly dějiny filozofie pěstovány odborně a bez ideologických příměsí. Považuje se za hegelovce – v Hegelovi vidí myslitele, který postihl rozpory moderní doby a inspirativním způsobem uvažoval o jejich řešení. Zabýval se především mladým Hegelem, jeho Fenomenologií ducha a Filozofií práva. Toto své stadium završuje knihou Mladý Hegel na prahu moderny. Těžiště jeho zájmu se postupně přesouvá na témata politické filozofie, na otázky legitimity moderní demokracie, ideje rovnosti a svobody apod. Dospívá ke korektuře hegelovsky chápaného konceptu mravnosti, který formuluje tak, aby v politické a právní rovině byl slučitelný s liberálními myšlenkami rovného respektu k druhým lidem. Inspiraci přitom hledá v kantovské myšlence praktického rozumu a v Rawlsově teorii spravedlnosti. Tyto motivy jej přivedly ke studiu současných diskuzí mezi liberalismem a komunitarismem, které se pokouší interpretovat v českém kontextu. Věnuje se též české liberální tradici, kterou staví jak proti vágním myšlenkám tzv. českého demokratismu, tak proti ekonomickému liberalismu, který ovládl naši současnou politickou diskuzi.

Bibliografie:
◦ Mladý Hegel na prahu moderny, 1990;
◦ Dějiny novověké filosofie. Od Descarta po Hegela (s M. Sobotkou, J. Mouralem), 1993.

Sborníky:
◦ Problém mravní subjektivity u mladého Hegela, Z dějin světové filosofie, AUC 1987;
◦ Dějinné vědomí ve filosofii mladého Hegela jako sporné téma hegelovského výzkumu, K otázkám společenského vědomí, 1988;
◦ Hegelova kritika Francouzské revoluce a problém moderny, Jazyk revoluční doby, ed. Z. Hrbata, M. Procházka, 1988;
◦ Der Patriotismus als politische Gesinnung bei Hegel, Hegel-Jahrbuch 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ László Sziklai o politickém vývoji Georga Lukácse, FČ 1986;
◦ Marxismus, ekologická krize a panský postoj k přírodě, Hegelův výklad Francouzské revoluce ve Fenomenologii ducha, FČ 1989;
◦ Was verbirgt sich hinter der These, Hegels Philosophie seit die Philosophie der Französischen Revolution? Philologica Pragensia 1989, č. 2;
◦ Spor o demokracii na VIII. mezinárodním filosofickém kongresu v Praze v roce 1934 (s M. Sobotkou, J. Peškem, L. Majorem), FČ 1990;
◦ Nebezpečí mravní geniality, Přítomnost 1991, č. 6;
◦ Konec mravní geniality v moderní občanské společnosti podle Hegela, SciPhi 1991;
◦ Descartovo zdůvodnění mravního světa: světla a stíny sebevědomého Já, Vztah člověka a přírody v podání novověké filosofie (s M. Sobotkou, L. Majorem), FČ 1991;
◦ Legitimita moderní demokracie: ideje rovnosti, svobody a spravedlnosti, ČM 1991;
◦ The Ideology of Czech Innocence, Telos. A Quarterly Journal of Critical Thought 1992–93, č. 94;
◦ Liberalismus a otevřená společnost, ČM 1993;
◦ Občanské vlastenectví. Tocqueville, Hegel a Hobbes, FČ 1993;
◦ Hegel a naše demokracie. Několik myšlenek na okraj nové knihy M. Sobotky, FČ 1995;
◦ Přednost práva před dobrem, Právník 1995;
◦ Způsoby tolerance jako typy demokracie, FČ 1997. Publicistické příspěvky uveřejňuje v Nové Přítomnosti, Listech a v deníku Právo.

Edice:
◦ Naše současné spory o liberalismus, 1995;
◦ Český liberalismus. Osobnosti a texty, s J. Havránkem, M. Sekerou, 1995;
◦ Hegelovskou stopou. K poctě profesora Milana Sobotky, 2003.

a