Jde o přežití, nebo o pravdu?

Takto položená se stává tato otázka spíše řečnickou piruet kou, neboť člověku jde vždy o přežití, jelikož snaha přežít tvoří součást, řekl bych základní kámen, přirozenosti každého biologického druhu, tedy i přirozenosti lidské. Toto pojetí daného problému může samozřejmě narazit na představu člověka, jakožto bytosti kulturní, popř.: duchovní, tedy bytosti vytvá řející duchovní hodnoty. I tento aspekt lidství k člověku ne odmyslitelně patří. Stavění "vzdušných zámků" je pro nás a na še přežití stejně důležité, jako využívání materiálních struk tur tohoto světa. Proto také lidé umírali na hranicích ....

Pro seminář gnoseologie bych si však dovolil položit tuto otázku trochu jinak: "Jak závisí naše přežití na pravdě ?" Při prvním čtení tohoto problému mnohé z nás okamžitě napadne, že prolhat se životem je někdy mnohem výhodnější. Jedná se zde však spíše o hlasitou reakci odsuzující plytkou moralitu spo lečnosti, zdůrazňující především etický rozměr toho, čemu ří káme pravda. Všichni víme, že staré: "S poctivostí nejdál doj deš", je pouze ironický škleb a také to, že lhát se nemá, ale musí. Zde by však byla možná poznámka upozorňující na okol nost, jak účelové lhaní vymezuje pravdu o věcech jakoby z dru hé strany, neboť zastřít pravdu lží se může pokusit jedině ten, kdo pravdu zná a nebo si to o sobě myslí.

Zde pak přistupujeme k druhému čtení problému. Pravdu zastíráme lží mnohdy jen proto, abychom přežili. Uvědomujeme si tedy nebezpečí, které by s sebou pravdivá výpověď přinesla. Tato myšlenka mne vede k nutnosti adekvátního uchopení reality člověkem a její pravdivý , ač třeba nevyřčený, popř. záměrně utajený, popis prostřednictvím lidských soudů.

Jinými slovy: 1. Adekvátně uchopit věci a děje kolem sebe musí člověk jako biologický druh proto, aby přežil.

2. Pravdivý popis toho, co považujeme za reali tu, je nutný pro člověka jako "duchovního tvora" pohybujícího se v rámci rozumových konstrukcí zprostředkovaných soudy, u nichž je pro nás nutné přesné vymezení jejich pravdivosti, už ne tak její vyřčení. Důležitým momentem by zde mohlo být i ono uvědomění si, co kdy a kde říci a co nikoli ( viz. téma "O čem se ve slušné společnosti nemluví" ), zkrátka poznatek, kdy pravda bolí a kdy ne.

Z toho je snad zřejmé, že poznání pravdy je pro naše přežití nezbytné. Pokud nám tedy o toto jde, je nutné abychom si byli vědomi pravdivosti daných skutečností, které nám přežití ztěžují, popřípadě znemožňují.