Bez nás by byl vesmír jiný ?

To s jakou jistotou si pokládáme podobné otázky,poukazuje nejen na sebestřednost každého člověka, ale i na nezměrnou ví ru, již máme ve své poznávací schopnsti. Chceme-li totiž roz hodnout, zda by bez nás byl vesmír jiný, předpokládáme vlast ně, že víme jaký tento vesmír je s námi. Máme na to právo ?

Ve svých nejjednoduších představách si téměř každý z nás představí po vyřčení slova vesmír obraz soustavy těles ( vět šinou kulových ) obíhajících v prostoru ( tedy "Ničem" ) a v čase ( který určujeme my ). Automaticky tedy začínáme od něčeho co je jakoby nad námi - planety, hvězdy, galaxie ... .Máli-li však vesmír být opravdu souborem všech existujících systémů ( dodávám zde, že právě tato společná existence je základem prostředí v němž se tyto nacházejí a které tak vlast ně spoluvytvářejí ), pak naši představu o něm nemůžeme posta vit na planetárních systémech ! Nevidíme totiž ani "před" ně ani "za" ně. Víme málo o jejich strukturách i celku, který tvoří. A tak se naše poznání pro tyto oblasti vztahuje vlastně pouze k našim interpretacím dějů, jenž se automaticky snažíme přetransformovat do jazyka našich pojmů, a které také často sami uměle vyvoláváme.

Vesmír je přitom, ať to zní jakkoli: "Vším", ne jen tím co umíme popsat, na co můžeme ukázat. Takto zploštěný obraz ves mírné skutečnosti navíc plně podřizujeme našim rozumovým in tencím. Vidíme pravidelnost a uspořádanost, za níž si okamžitě domýšlíme racionalitu, která toto vytvořila. Neuspořádané a nepravidelné se našemu poznání vymyká. Nakonec přijdeme s myšlenkou, že se vesmír stajně jako my rád ukazuje, že je tedy pro nás, a takový jak jej poznáváme.

Toto všechno se však dá říci o "Našem vesmíru", naší konstrukci, která by bez nás musela být zaručeně jiná.