Dvakrát měř a jednou řež aneb opakování měření jako základní podmínka budování teorie

Zdá se mi, že mluvit zde o potřebnosti rozsáhlé dokumentace experimentů, které jsou prováděny za účelem potvrzení, naleze ní, či vyvrácení nějaké obecné teorie je zbytečné. Podle mne je dost zřejmé i to, že pokud něco chceme dokonale poznat, mu síme si to sami několikrát vyzkoušet. Otázkou zůstává, kde se v člověku bere poznatek toho, že pro vyřčení jakékoli teorie je každé měření vždy třeba opakovat a následně průměrovat a hodnotit. Bereme-li měření jako jeden ze základních druhů empirického poznávání, musíme si tedy uvědomit, že nám do něj přesně na tomto místě vstoupila teorie a s ní poznání teore tické.

Tato totiž musí nutně předcházet jakémukoli experimentu, te dy nejen měření, neboť společně s vidinou cíle ( vyvrácení či potvrzení teorie atd.), určujeme jakými prostředky budeme k tomuto cíli postupovat. Je zde tudíž nutné upozornit na ja kýsi druh předporozumění, jímž uchopujeme předem zkoumanou problematiku, a bez kterého by experiment, a s ním celé empi rické poznání nebylo možné.

Myslím, že se dá říci i opačně : "Žádnou obecně platnou teo rii není možné vybudovat jen na základě jiných teorií, je vždy třeba důkazu, aby byla splněna podmínka zpětné verifikovatel nosti teorie.

Nekladl bych tedy tak ostré hranice mezi měření ( a experi ment vůbec ) a teorii s jeho pomocí budovanou. Domnívám se, že spolu úzce souvisejí. Vždyť i měření provádíme podle předem vykonstruované metody, jíž je možno chápat čistě teoreticky.