Příroda, svět, vesmír.

Hned v úvodu bych se rád upřímně omluvil všem těm, kteří budou číst tuto úvahu(?). Je nevhodná mládeži a dětem do 15 let a některé myšlenky by mohly urážet něčí inteligenci. Ale jak my filosofové říkáme: „Nemusí pršet, jen když kape“.

Varování: Tuto úvahu by neměli číst Svědci Jehovovi, materialisté, zen buddhisté, liberalisté, komunisté, muslimové, těhotné ženy, lidé alergičtí na pyl, idealisté, osoby starší 60 let, pubescenti, adolescenti, mormoni, dr. Sládek, stoupenci Mao Ce-tunga, filatelisté, postmodernisté, katolíci, sociální demokraté, lidovci, evangelíci, lidé jejichž jméno začíná na H a všichni ostatní, které jsem v tomto výčtu neuvedl.

Filosofie je s trochou nadsázky stará jako lidstvo samo, ale její předmět je ještě starší. Aby mohl člověk klidně a spokojeně žít, potřebuje vědět, co se to kolem vlastně děje a kde se vůbec nachází. Otázka po povaze světa, vesmíru nutně předchází otázku: Co je člověk? Člověk vždycky doufal, že na konci pátrání po záhadách světa, uzří sebe sama jako obraz univerza, ve víře, že tento svět je tu pro něj a jeho úkolem je se ho zmocnit, ovládnout. Hledí do přírody, snaží se odhalit její závoj a poznat její tajemství, věříc, že mu příroda může něco říci k otázce jeho existence a úlohy ve světě. Z tohoto pohledu problém člověka a světa splývá v jedno, neboť jedna otázka je skrytě obsažena v druhé. Proto nutně výpověď o světě je výpověď člověka, který chce mít takový svět, jaký by si přál. Je to jeho výpověď. Jeho svět.

V předcházejícím odstavci jsem libovolně zacházel s pojmy příroda, svět, vesmír, jako by to byla synonyma. Do jisté míry je to pravda. Významově tato slova téměř splývají. Nicméně jsou zde určité rozdíly. Tyto tři pojmy se hlavně používají v odlišných kontextech. Příroda je něco z čeho člověk vyrostl a od čeho se distancuje, tak vzniká protiklad příroda a kultura. Člověk s přírodou neustále zápasí a raduje se ze svých úspěchů, aby nakonec zjistil, že on sám je součástí přírody a porazit může nakonec jen sám sebe. Význam tohoto slova souvisí s plozením, rozením a růstem. Všechno, co se takto děje je součástí přírody a děje se podle zákonů, které jsou nezávisle na naší vůli a myšlení. Když se řekne příroda, myslí se tím obvykle příroda vezdejší, tj. na této planetě. Avšak tento pojem se dá rozšířit na celý vesmír, nelze vyloučit existenci života jinde ve vesmíru. Nicméně tím bychom se mohli ocitnout v rozporu, neboť nelze zaručit, že se bude jinde řídit stejnými zákony. Příroda se jinde muže velmi lišit od toho, co pod tímto názvem známe my.

Proto bude lepší v této souvislosti hovořit o vesmíru, neboť je to pojem obecnější a univerzálnější. Vesmír znamená souhrn všeho co jest a všech zákonitostí. Zákony se sice můžou místně lišit, nicméně tento pojem zahrnuje všechny eventuality. I tzv. paralelní vesmíry (lépe paralelní světy) či jiné dimenze bychom mohli případně zahrnout pod pojem vesmír nebo universum. Vesmír je tedy obecnější a není tak úzce vázán na představu jakou můžeme mít my o světě, neboť vlastně zahrnuje všechny možnosti.

Zbývá ještě, si ujasnit význam slova svět. Často je slyšet spojení jako svět obchodu, filmový svět, svět pod hladinou moře, svět politiky, každý má svůj svět. V tomto případě svět znamená určitý výsek reality (ať již fantazijní, fiktivní nebo reálná). Pozorováním okolí vytváříme určitý svět, neboť se jedná o specifickou interpretaci toho, co je pozorováno. Každé poznání je interpretací. Každá představa vesmíru je určitá představa světa, kterou takto máme o vesmíru. V této představě se již projevuje to, co je specificky lidské, snaha vkládat sama sebe do tohoto obrazu. Svět je to, co sami vytváříme, je to svět pro nás.

Přemysl Baroň