Otázka se na své cestě ke zodpovězení okamžitě rozpadá do dvou dílčích podotázek, do dvou problematických celků. Musíme nastoupit odyseu nesnadné analýzy reálné existence entity „Bycha“, což je vskutku úkol až nadlidský a přesto se nám zdá, že není nedosažitelný. Pokusili jsme tedy podstoupit muka vědců, kteří ryjí zem neoranou, pohybují se v nepohyblivém, strnulém a lidskou myšlenkou nedotknutém.

Po peripetiích s Bychem, kdy jsme museli projít nejdříve jakýmisi prolegomeny k obecné bychologii, na něž navazovaly již zcela konkrétní výzkumy speciální bychologie hraničící s dalšími příbuznými obory, následoval vstup do druhého celku problémů spjatých s otázkou po marnosti. Samotnou třešničkou, ozdobenou nasládlou kapkou šlehačky, je sama odpověď na celou otázku, kterou tvoří závěrečná syntéza výsledků a závěrů bychologie a teorie marnosti. Ale postupujme po pořádku.

„Bych“ - kdo nebo co je Bych, jsme původně vůbec netušili, jediný poznatek však byl nad míru jistý a proto jsme se o něj opřeli, využili jsme jeho nosnou sílu, která, jak se později ukázalo, byla natolik veliká, že byla sto vitálně živit novou, rodící se disciplínu bychologii - a vězte, že porodní bolesti byly místy nesnesitelné. Věděli jsme, že Bych existuje, byl zajištěn fakt existence Bycha - a když ne jinde, alespoň v naší otázce se Bych vyskytuje, je v ní přítomen. Bych musí být, toť základní stavební kámen dalších našich úvah. Po nabytí této základní jistoty, jsem se pustili do již zmíněných prolegomen. Čekaly nás předběžné výzkumy, které bylo nutné uskutečnit, prokousat se jimi; museli jsme mít jasno v některých principiálních otázkách; do prolegomen byly zahrnuty studie filologické, logické, zčásti fyzikální i metafyzické povahy. V rámci prolegomen jsme například hledali entity podobného charakteru, mající přibližně stejnou strukturu. A výsledky se pomalu začaly dostavovat: našli jsme totiž včerejší den a přišli s křížkem po funuse.

Největší nesnáze nás teprve čekaly ve speciální bychologii, měli jsme sice předběžně fixován pojem „Bycha“ i další pojmy mu strukturálně a tematicky příbuzné, ale stéle častěji přicházely pochybnosti. Museli jsme z našeho okruhu zájmu vyškrtnout hledání včerejšího dne, neboť podrobnější studie dokázali, že námi předpokládaná příbuznost je spíše jen velmi volnou a spíše vyhasínající analogií, založenou na povrchní interpretaci kategorie „minulosti, něčeho minulého“. Hledání včerejšího dne jsme se však nechtěli vzdát a proto jsme jej zařadili do teorie marnosti, v bychologii pro něj při nejlepší vůli není místo. To je prostě vědecký fakt, skutečnost. V mnohých panelových diskusích s kolegy jsme se přímo prali o „křížek po funuse“ a můžeme s uspokojením konstatovat, že ten se nám zachránit podařilo a obhájili jsme jeho pevné místo v obecné bychologii.

Výzkumy speciální bychologie, vlastní jádro celého problému, jsou v této době na tak vysoké a specializované úrovni, která pro širší veřejnost je prakticky nedostupná. Velmi zjednodušeně lze říci, že „Bych“ je, když není; paradoxní entity totiž vyžadují paradoxní přístupy. Ontologická struktura Bycha se vytváří teprve v momentě, kdy je nenávratně utopen v běhu času. Je tehdy, kdy ho již pohltila minulost, tedy kdy už vlastně není. Výzkumy bychologie, zvláště problematika vztahu Bycha a času, předjímají postupy moderní fyziky: kde si myslíte, že jsou prvotní náznaky pojmu jako „entropie“ atd. Tak jak se projekt speciální bychologie mnohdy dobře snese s některými ostatními vědními obory (zmíněná fyzika), musíme přiznat, že jsou vědy a jejich vědcové, kterým se ježí vlasy na hlavě při pomyšlení na zásady a výsledky speciální bychologii. Týká se to především logiky. Prý bychologie zásadním způsobem snižuje hodnotu zásady sporu..........

Na tomto místě se redaktoři omlouvají. Následující text přednášky „Proč je marné honit bycha“ se nedochoval. Jedná se o jeho druhou část, kterou měl Jára Cimrman přednést po 15 minutové přestávce. Jára Cimrman se po přestávce již k pultíku nedostavil a s druhou, narychlo odtrženou částí přednášky se doslova vypařil. A tak nám, k naší lítosti, mizí ze světového vědeckého dění Jára Cimrman i projekt bychologie.

Martin Bauer