Ontologie II

Pohyb Ladislav Bláha

Kdy se pohyb stane vývojem (evolucí)?

Záleží vždy na způsobu uchopení zkušenosti. Registrujeme pohyb jako změnu místa v prostoru. Postupně si všímáme i jiné kvality změn. Věci nejen mění místo a prostorový vztah k ostatním věcem, ale proměňují se i ve vztahu k sobě samým. Toto lze nazvat vývojem. Jde o směřování otevřené do budoucnosti. Identita věci je jen dočasná. Skrze své označení se ovšem může zdát trvalou. K tomu může napomáhat např. taxonomie jako způsob označování, se svými rody, druhy atd., které vystupují jako objektivně logické entity. Vzniká tak říše platónských idejí, jakýchsi nadčasových identit, která jako by určovala, čím má život být. (útěcha z taxonomie).

Spíše než teorii evoluce bychom potřebovali evoluční teorii. Ne ve smyslu „teorie o evoluci“, ale jako teorii, která se sama vyvíjí. Teorie nemá být útěchou, místem, na kterém lze pohodlně spočinout a říci „tak, už víme, jak to je“. Jakousi evoluci teorií naznačuje Popper ve své ontologii. Teorie patří do „světa 3“, kde bojuje s ostatními teoriemi. Naše slova umírají místo nás. I modely světů podléhají evoluci – vidíme zde vše, co teorie evoluce projektuje do „skutečného světa“: boj na život a na smrt, mutace, selekce atd. Můžeme zde rozlišit i pohyb od vývoje. Pohybem teorie je její užívaní k analýzám atd., tj. jen jakási změna místa (vezmu něco, dám to tam…). K vývoji dojde při střetu s jinou teorií. Podobně můžeme sledovat i soužití vědce s teorií – některou miluje, jinou nenávidí, za mlada vášnivě přelétá od jedné k druhé, k stáru se usadí a už nechce mnoho měnit atd. Teorie a věda nejsou pouhým zobrazením či odrazem života, skutečnosti…, ale jsou skutečností či životem samým.