Hra, jako nová realita

Žijeme v kybernetickém věku. Tato skutečnost jistě nikoho z Vás již neudivuje, přestože jeho přítomnost jsme byli nuceni si uvědomit takřka ze dne na den. Zcela nové a ještě zdaleka nevyčerpané možnosti komunikace s sebou přinesly zcela logicky také novou kulturu. Je zajímavé, že tyto nové skutečnosti sice lidi sbližují a to bez ohledu na vzdálenost v jaké se od sebe nachází, ale zcela paradoxně nás sebe také vzdalují. Následující věty budou teď znít, jako by je psal nějaký starý zatrpklík, ale myslím, že mi v něčem dáte za pravdu.

Je to jen několik let zpět, kdy jsem si ještě užíval bezstarostného života na základní škole. Se svými vrstevníky jsem neustále někde pobíhal a hrál fotbal nebo na vojáky. Dnes, když pozoruji o něco mladší děti z okolí, zjišťuji, že ten fotbal místo nich hrajeme pořád ještě my. Dnešní virtuální doba nabízí ta nejlepší utkání v pohodlném křesle u počítače, stejně tak, jako hru na vojáky vystřídal DOOM, DUKE NUKEM, QUAKE a další hry. Rozhodně nehodlám svalovat vinu na nové technologii. Simulátory rozhodně potřebujeme, a to čím dokonalejší, tím lépe. Množí se nám povolání, ve kterých právě simulátory usnadní vstup do praxe. Dokonce jsem četl, že americká armáda používá upravenou verzi hry DOOM pro výcvik svých vojáku. Samozřejmě se díky simulátorům ušetří také spousta peněz a materiálu při virtuálním modelování specifických situací. I hry samotné, které jsem o několik řádků výše zmiňoval, mají jistě svou romantiku a nabízí nám realitu, kterou bychom jen špatně někde hledali. Vznikající problém, na který jsem upozorňoval, je asi jedním z těch, kterým se nedalo zabránit, a se kterými bude muset moderní společnost bojovat. Bude asi těžké hledat východisko, abychom se zároveň nezbavili výhod, které nám nastupující technika poskytuje. Vždyť kromě těch naučných, které jsem již probíral, jsou zde i další, jako relaxace, vybití nadbytečné energie, kladné působení na narušenou psychiku člověka, úprava vrozených psychických vad u dětí a další a další. Doufejme však, že ještě není odzvoněno hrám dětí ve školkách a školách, protože při nich se učí způsobem, který dnes ještě počítače nezvládnou a troufám si tvrdit, že nezvládnou nikdy.

Snad se nikdy nedostaneme do situace, kdy budeme konstatovat odsun přirozených her a jejich náhradu virtuálními a zůstaneme u dělení her na virtuální a nevirtuální, jak se mi to dnes jeví nanejvýš rozumné.