Hmota (není) jen pojem

Hmota nebo duch? Materialismus či idealismus? Aristotelés versus Platón? Podobným rozmělněním by se daly charakterizovat celé dějiny (nejen) filosofie.Otázka základní substance zaujímá dominatní pozici i v dnešní filosofii,pakliže chápeme filosofické myšlení jako rozumový náhled subjektu na přirozený svět.Chtěl bych jen připomenout, že otázky po existenci hmoty,vesmíru..., jsou dnes doménou nikoliv filosofie, ale například fyziky či astronomie.Zdá se tedy, že filosofie stojí před větším problémem než je vyjasnění významu pojmu hmota, ale primární je otázka vůbec po smyslu filosofického tázání, protože hrozí reminiscence na období středověku, kdy filosofie také hledala své místo, neboť byla chápana jako "služka teologie".Dnešní filosofie často vypadá jako skládka problémů, kterými se exaktní vědy již nehodlají zabývat. Ontologické kategorie řeší fyzikové a filosofům nezbývá nic jiného než z empirického výsledku dané vědy udělat obecnější závěr, který poté postuluje na "vyšší entitu".

Zdá se, že s interpretací pojmu hmoty tomu není jinak. Hmotu se přesně snaží vymezit jak fyzikové, tak filozofové. Je nevyvratitelným faktem , že filosofie musí respektovat fyziku v jejím vývoji.Fyzika se pokouší experimentální formou, která má často také podobu obecnějšího soudu nazřít problém, kdežto filosofie plně rozvíjí teoretickou část lidského myšlení. Zde, v případě pojmu hmoty, vystupuje problém, který se vynořil na povrch až nyní. Tento problém chápu jako otázku, zda se fyzika opravdu zaobírá pojmem hmoty. Fyzika právě ze své povahy (povahy empiricko-experimentální) se spíše prodírá konkrétními projevy hmoty.Fyzika tedy ,zřejmě, místo hmoty popisuje a analyzuje konkrétní měřitelný projev než abstraktní pojem. Filosofie, jak už bylo uvedeno, fyziku reflektuje, navazuje na ni a tedy posouvá její výsledky do abstraktnější roviny.

Pojmem hmoty se tedy zabývá zřejmě jenom filosofie, která ji může chápat jako problém ontologický nebo také jazykový.V ontologické rovině narážíme na rozpory jak historické, tak významové. Nebudu tu rozebírat pojetí Platónovo nebo Aristotelovo,ale rozvedu tezi, kterou uvedl ve svém díle Hlaďanie lepšieho sveta K.R.Popper.Anglický biskup G. Berkeley popíral reálnost hmotných těles, ale v jediném okamžiku jej vyvrátil S.Johnson,když kopl vší silou do skály.Výsledkem tohoto experimentu byl odpor, kterým skála opětovala Johnsonovo kopnutí. Odpor, tedy reakce ze strany hmoty je pádným důkazem pro její reálnou existenci,neboť hmota(resp.hmotné těleso) je schopné "odpovědi", kterou subjekt reflektuje.Reakcí skály se ukazuje, že náš svět netvoří pouze kulisu naší existence , ale také ,že se na ní podílí v plném rozsahu.

Otázka na začátku zněla,zda je hmota jen pojmem.Odpoveď jsem se pokusil nalézt na dvou frontách.Pro fyziku by hmota pojmem asi zůstala. kdežto filosofie skrze svou abstrakci může hmotu přesně definovat nebo také může její význam nechat "utajen" a pohrávat si s ním jen po stránce jazykové.