Tut, tut, tut, túúút. Časové znamení právě ohlásilo dvanáct hodin...Zdravím Vás u pořadu " Naslouchejte filosofovi" a přeji dobrou chuť, pokud právě myslíte. Dnes, jak již je z názvu patrné, se budeme zabývat tématem vpravdě gurmánským. Pokusíme se totiž vyložit dějiny filosofie formou návodu, panímáma by řekla receptury a ukázat v něm (pokud tam vůbec jsou) stopy po kauzalitě. Takže dobrou chuť a vzhůru do předkrmu.

Naši praprapředci to neměli vcelku snadné, jednak neznali příbor a už vůbec ne základní suroviny. Když se pokoušeli o nějakou systémovou večeři, tak až příliš moc spoléhali na vládkyni všeho pečení a smažení, kterou často umisťovali někam "nahoru", což jedině vedlo k časté fatalizaci a divinaci těsta.

Do knihy knih -Velké kuchařky, pak více nahlédli naši antičtí otcové. Poznali už vodu, oheň, vzduch a jeden z nich dokonce všechno naráz. To už se pak panečku dalo něco ukuchtit. Vrcholem všeho byli tři šéfkuchaři, kteří jeden po druhém míchali těsto tak, že tomu poslednímu z nich už vznikla i nějaká forma, ale do večeře měla ještě daleko. Jejich žáci však jejich díla nechali skoro zplesnivět. Jedni se v nich hedonisticky váleli a druhým to bylo všechno úplně jedno.

Když sešlo málem už i z pouhé ideje večeře, tak přišla nová generace, která navázala na těstovou formu výše uvedeného šéfkuchaře. Jenže už byla nová doba, tak mezi tu formu vkládali samé distinkce a navrcholu všeho byli důkazi o Stvořiteli samotné Velké kuchařky.Jednu věc však tito páni mistrové udělali, a to tu, že do receptu se dostalo alespoň přesného vymezení, jak a kolik čeho se má do večeře dát.

Když už byla struktura receptu hotová, zbývalo jenom z těsta udělat pořádnou večeři.A kuchaři pod vedením nějakého Nového Tona se do toho pořádně pustili. Zapálili oheň, přileli (už destilovanou) vodu a vše to dali do hrnce. Přidali trochu fyzikálního koření a zalili to vodkou Absolut. Jakmile bylo vše "absolutní", zbývalo jen počkat až co z těsta vykyne. Když okryli utěrku, tak se sami podivili. Docela slušná bábovka, i když k večeři bábovka?, ptali se sami sebe. Proto jedni říkali, že bábovku budeme zkoumat pouze smysly, druzí rozumem, ale nikdo ji nechtěl vylepšit a natož pak sníst. Přišel až jeden z konigbergské

jídelny, které vše "koperníkovsky" obrátil. Neptal se už CO, ale JAK, a naše chutě a vize receptu se staly problémem.

Jedno však bylo jasné. Bábovka byla tu a všichni na ni měli chuť.Recet se přesně upravil vše bylo zkvantifikováno a zpojmováno, a všichni se mlsně olizovali. Ale kde se vzal, tu se vzal neposlušný kuchařský učeň s podivným jménem Jeden Kámen a s ním přišla i jeho parta. A ti již hotový recept i bábovku zamlžili. Bábovka byla najednou relatvní, recept a chutě neurčité, jenom příbory zůstaly.

Tak se bábovka stále peče a peče a kauzalita bude známa až ji někdo celou bude moci sníst.