Co s tím uděláme? To je jedno, všechno nějak dopadne

Tato úvaha by se měla zabývat přírodní zákonitostí a funkcí nutnosti a nahodilosti v univerzu, avšak zvolené téma vybízí k úvaze poněkud odlišné. Je to nastolena otázka, zda nás přírodní zákony determinují, nebo je lidská bytost schopna je překračovat.Jedinec většinou s přírodním determinismem počítá a věškeré své jednání a plány mu přizpůsobuje. Nemůže se mu vyhnout zejména po stránce fyziologické, kde zákonitosti našeho těla zcela jasně určují možnosti toho či onoho jedince. Zdravý rozum tedy v otázce přírodních zákonů a jejich vazeb na lidskou bytost (samozřejmě nejen na ni) vůbec nepochybuje. Příroda zcela určuje náš fyziologický život, který však pouze jednou ze dvou složek našeho "Dasein". Jistě je patrné kam míříme, na rozdíl od života fyziologického "nám přísluší" žít ještě život psychický resp. duševní. Právě touto "B stranou" našeho života se budeme zabývat.

Jak již bylo řečeno po stránce fyziologické je náš život zcela determinován. Problémy však nastávají, když se začneme zabývat stránkou psychickou, která teprve dělá člověka člověkem. Tento problém je filosoficky jedním z nejstarších, neboť otázka po stupni hierarchizace duše se stála přední u mnoha filosofů. Naším úkolem však není se zabývat dějinami filosofie, ale pokusit se tento problém (alespoň) pochopit,v lepším případě poskytnout nějaké stanovisko.K prvotnímu střetu dospíváme již v otázce, která by se mohla vyjádřit jako otázka po autonomii duše. Zde se dostává do sporu moderní věda (medicína, fyzika, chemie, genetika...) s vírou. Je patrné, že slovo víra je zde ne příliš šťastně zvoleno. ale jiný pojem by tenhle spor zřejmě lépe nevyjádřil. Moderní věda aplikuje své empiricky a experimentálně ověřené metody na psychickou složku jedince. Často pak dochází k názoru, že lidské myšlení, jehož je víra produktem pouze vychází z biologicko fyzikální funkce mozku a celé nervové soustavy. Výsledkem tedy je, že i zde, na poli moderní vědy, se ukazuje. že veškeré abstraktní projevy lidského jednání jsou determinovány a dá se s nadsázkou říci "předpovězeny". V této rovině tedy neplatí,a to v celém rozsahu, tvrzení uvedené jako téma této úvahy. Je tedy nabíledni, že nám zůstává téma. které by mnozí označilo jako cestu, která vede skrze spekulativní metafyziku. Zde bychom museli postavit lidské vědomí a myšlení do opozice proti fyzické stránce jedince a plně je autonomizovat. Pouze takhle dosáhneme možnosti, že náš "Dasein" prostě nějak dopadne, neboť je zcela na nás, jak si jej zařídíme. Jestliže s tím nechceme nic dělat, a přijmeme výchozí předpoklad autonomního myšlení, tak se náš život bude ubírat zcela v rámci "nekontrolovatelných" událostí. Víra pracuje v této rovině a jejím základem je právě duchovní život, které z "hříchem" fyzického těla nepočítá.

Na závěr je tedy nutné ještě uvést následující poznámku. S neustálými pokroky moderní vědy se ukazuje, že lhostejnost a nahodilost je věc zcela nemožná (pouze ve vztahu člověk příroda, nikoliv však např. v moderní fyzice). Člověk s tím zřejmě může kdykoliv něco dělat, pokud nepropadne jednomu z extrémů, které představují scientismus na straně jedné a dogmatická víra na straně druhé.)