Vladimír Chýský

k Teorii poznání

V. Úrovně poznání: “Jde o přežití nebo o pravdu?”

Úvodní otázka, která má vést celou úvahu, budí v kontextu “teorie poznání” zvláštní dojem. Bylo by nesprávné říci, že “tradiční teorie poznání” byla zaměřena na “přežití lidstva”. Fakt, že otázka je nyní kladena v jejím kontextu, však nabádá k podezření, že teorie poznání má s “přežitím” něco společného. Aby souvislost vystoupila trochu více, můžeme se pokusit otázku přeformulovat: “Jaká je souvislost mezi vědeckým zkoumáním a problémem “přežití”?” - Musíme si uvědomit, v jakém historickém kontextu se tímto způsobem ptáme: je konec 20. století a lidstvo může každým dnem pozorovat mnoho nepříjemných skutečností - pravidelné zabíjení lidí neustále dokonalejšími zbraněmi, “okaté” a ne jen “statistické” vymírání mnoha druhů rostlin a živočichů, z čehož plyne a s čímž souvisí ústup přírody z “okolí člověka”, z jeho bezprostředního života, hladomory obyvatel jihu planety a blahobyt severu, a bezpochyby další a další.

První otázkou může být potřeba začlenit toto tázání do teorie poznání. Je jisté, že uvedené problémy se jaksi týkají chování lidí (proto oprávněnost sociologie), a sice zejména chování ve veřejné sféře (politologie), dále výsledků aplikace poznatků jednotlivých věd - například s výrobou skla a jiných obalů je spojena recyklace (a proto se dostává ke slovu chemie), také ubývání cenných přírodních druhů (biologie), atd., atd. - Proč ale teorie poznání? Je dost dobře možné, že otázky podobného typu nespadají do rámce vymezeného minulými teoriemi teorie poznání, které se vědou sice zabývali velmi rámcově, ne však v tomto směru. Na druhé straně však může být velmi užitečné upozornit na možnost takového předmětu zkoumání jako jsou nezamýšlené důsledky vědeckého poznání a jeho aplikace, které ve skutečnosti nedostávají zdaleka tolik prostoru, kolik by si možná zasloužily. A zabývá-li se teorie poznání “poznáním vcelku”, proč tedy ne i jeho takovými důsledky? -

Nyní snad jen načrtnu směr, jimiž by se taková úvaha mohla ubírat. - Prvním faktem je, že zanedbáváním neustálého promýšlení všech důsledků vědy pro celé lidstvo jsme se dostali tak daleko, že vlastně celá planeta a tím i lidé mohou být zničeni bombou. Zbraně jsou první oblastí, kde každé “dosažení malé teoretické pravdy” (například o štěpení jádra atomu) může přinést závažné problémy pro “přežití” mnohdy obrovské skupiny lidí a celého okolí. - Druhou skutečností je růst počtu lidí závislý na úspěších vědy, které je mohou uživit. Lidé ovšem opět ovládají dosud neovládnuté prostředí, čímž hrozí jednak obrovskou změnou původních podmínek (klimatické změny) a také tím, že za chvíli již nebude co ovládat. To, co se jeví jako “úspěch” vědy v krátkém časovém horizontu, může být “úplným propadákem” v delším čase. “Chvilková pravda” je vystřídána “věčnou neužitečností”. Abychom byli alespoň trochu konkrétní, můžeme poukázat na řádově na několik let omezenou plodnost půdy po vypálených jihoamerických pralesích pro zemědělství. - Dalším případem by mohl být hypotetický případ - případ dosud prakticky neuskutečnitelný -, případ, v němž by samotný vědecký pokus (například “přitáhnutí” černé díry) mohl zničit celé lidstvo “šmahem”. Skutečnost, že “tam ještě nejsme”, neznamená, že tam v některé oblasti a některé době nebudeme. (Ostatně “praktický pokus” v současnosti asi nejsilnější bomby na světě, tzv. “bomby posledního soudu”, která se má nacházet v rukou Spojených Států, by takové důsledky právě mohl mít.) - Bylo by možné pokračovat dalším rozvedením, ale to v danou chvíli není tím nejpotřebnější. -

Závěrem můžeme rozlišit dvě roviny uvažování. První nám říká něco o historické souvislosti rozvoje věd a jejich aplikací s jejich “teoriemi”, jakkoli by se zdály “abstraktními”. Snad by bylo čestné přiznat se ke “spojenectví s vědami” v jejich ovládání světa a vytváření současných problémů. I “platonický” pojem “pravdy” a jejího “hledání” měl a má širší důsledky, než by se nám mohlo zdát. Začleněním pohledu na “přežití” do vlastní teorie by se mohla uplatnit dlouho deklarovaná touha filosofů po “pravdě”. Pak je třeba se starat o to, aby se i “přežití” stalo “pravdivým”, a prakticky řečeno - aby se stalo skutečností našeho života.