Co nás zajímá, když se zajímáme o pohyb?
Tato otázka je vlastně mírnější a zastřenější formou vyjádřená otázka jiná: Co je to pohyb? Ale je vlastně v antickém duchu oprávněná jako předstupeň výměru pohybu, jako diairesis, shromáždění materiálu, z nějž pak „vyrobíme“ výměr.
Hovoříme-li o pohybu nemůžeme nezmínit změnu, jelikož bez představy změny by pohyb byl naprosto neidentifikovatelný, a tudíž nemožný. Už Aristotelés pohyb chápe jako změnu, právě chápání pohybu jako změny (z nebytí do bytí) vedlo Eleaty k popírání pohybu, respektive ke konstrukcím, které jej problematizují - například Zenónův šíp.
Zajímáme-li se tedy o pohyb, máme na mysli především sledování změny a změn. Ty mohou být přímo pozorovatelné z naší časové perspektivy, z našeho individuálního časového rámce, anebo to mohou být záznamy historické. Podstatná je tedy otázka, co je to změna. Změnou bude nejspíš rozuměna odlišnost některých (nebo všech) vnímaných charakteristik objektu. Nelze zřejmě dokonale stanovit, co se touto formulací přesně rozumí. Je to ostatně záležitost vnímání, respektive psychologie vnímání. Vnímání - smyslovou percepci - lze redukovat až na počitky, dále už to dost dobře není možné. Počitky jsou atomy lidského vnímání. A myslím si, že je přijatelná i teze o jejich kvantové povaze, díky existenci tzv. prahů vnímání a prahové rozlišitelnosti. V případě například zraku, je věc zcela prostá. Vjem barvy je reakcí na příslušnou vlnovou délku, v případě druhé skupiny receptorů v oku pak prostě přítomnost odraženého světla.
„Kvalita“ , charakter změny potom bude určující pro posouzení druhů pohybu. Pouhá změna vztahů s okolními předměty, při zachování ostatních kvalit samotného tělesa, je místním pohybem, změna při níž dochází k narušení identity tělesa (v tom nejpřísnějším významu termínu identity, tj. že každý předmět je identický pouze sám se sebou) se nazve kvalitativním pohybem - vývojem nebo dokonce evolucí.